OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Holandskí náladoví technici si doteraz napriek veľkej konkurencii a žánrovým nástrahám držali vzostupnú krivku kvality, predchádzajúci album „Drawing Circles“ patril vo svojom roku určite medzi najlepšie metalové počiny. Rok 2008 ponúka ešte väčšiu koncentráciu podobne ladených noviniek. TEXTURES sa navyše rozhodli ísť do priameho súboja so svojimi „profesormi“ MESHUGGAH, od ktorých si požičiavajú minimálne nesymetrický podklad a základné frázovacie návyky, pochopiteľne aby ich následne nadstavili znesiteľným, kultivujúcim a atmosféricky rôznorodejším podkrovím siahajúcim až niekam k prog-metalovým vodám. Suma sumárum, TEXTURES vojnu nevyhrali... Aspoň zopár bitiek však jednoznačne áno. Krajinu síce zaliala organická obzénna masa, no stále z nej trčí zopár kopcov s holandskou vlajkou.
TEXTURES sa ani tretím albumom nepodarilo prelomiť tenučkú škrupinu sterility, ktorá ešte stále bráni v oslobodzujúcom ponorení sa do ich hudby. Aj v najvrúcnejších mäkkých miestach pôsobia mierne odťažito a chladne, najmä kvôli používaniu niektorých dnes už mierne prevarených ingrediencií a v neposlednom rade takmer neprítomnosti zásadných nazadokposádzajúcich momentov (okrem jedného). Tým sú stále atraktívnejší skôr pre technické typy s obľubou v inštrumentalite a čo najväčšej technickej náročnosti. Tí emotívnejší si občas pochutia na bezprostrednom a strhujúcom nápade, no takmer ničom dlhšom a konštantnejšom (okrem jedného). Sklame takisto použitie niekoľkých zúfalo neaktuálnych syntetických zvukov, na ktoré je poslucháč zvyknutý skôr u béčkových kapiel, ktoré vo svojej fascinácii elektronikou zaspali niekde uprostred 90. rokov (v tom jednom samozrejme nič také nie je).
Pozitívom albumu je fakt, že oproti predošlým počinom TEXTURES prináša dostatok nového a nepočutého a keďže sa Holanďanom už trochu skôr podarilo vytvoriť si v preplnenom rybníku vlastný špecifický zvuk a okamžite rozpoznateľný ksicht, „Silhouettes“ má dokonalý predpoklad byť dobrou a v žiadnom prípade nie zbytočnou doskou. Hoci sú naozaj zruční, nikdy nebudú najlepší hudobníci ani skladatelia na svete. A napriek tomu obstoja a svojou typickou charizmou dokážu baviť. Nehovoriac o tom jednom, skladbe „Laments Of An Icarus“, ktorá je podobne ako „Stream Of Consciousness“ z prechádzajúceho albumu vrcholom čnejúcim vysoko nad všetko ostatné (a oproti „Stream Of Consciousness“ dokonca ešte ďaleko vyšším). TEXTURES v týchto štyroch minútach dávajú spoľahlivo zabudnúť na všetko ostatné a kvalitatívne valcujú na celej čiare. Asi je priveľa chcieť celý album plný takýchto skvostov, no presne v takýchto chvíľach TEXTURES ukazujú, že ich zaradenie medzi druhoradé kapely, ktoré pravdepodobne (aspoň teraz ešte) nebudú headlinovať veľkým stageom na mamutích metalových festivaloch, nemusí byť až také spravodlivé. Neviem ako Ikarus, no vosk v červeno-bielo-modrých krídlach drží pevne a lamentovať nad níčím skutočne netreba.
Napriek riedkemu výskytu esencie, ktorá robí z albumov nezabudnuteľné, „Silhouettes“ má slušný potenciál obstáť aspoň v top dvadsiatke za tento rok. Dobrých desať miest za obZenom, no oveľa vyššie na to, aby sa z TEXTURES stalo konečne široko rešpektované meno svetovej metalovej scény. Palec hore smerom k insiderom, ruky hore a vrúcne odporučenie všetkým ostatným.
TEXTURES nesklamali. Svojich profesorov ešte stále neporazili, no okrem monoklov pod očami a krvácajúceho nosu majú tentokrát slušne odreté aj hánky pästí.
8 / 10
Jochem Jacobs
- gitary, spev
Eric Kalsbeek
- spev
Stef Broks
- bicie
Remko Tielemans
- basa
Richard Rietdijk
- klávesy
Bart Hennephof
- gitary
1. Old Days Born Anew
2. The Sun's Architect
3. Awake
4. Laments Of An Icarus
5. One Eye For A Thousand
6. State Of Disobedience
7. Storm Warning
8. Messengers
9. To Erase a Lifetime
Datum vydání: Pondělí, 21. dubna 2008
Vydavatel: Listenable
Stopáž: 47:28
Produkce: Jochem Jacobs
Studio: Split Second Sound
Skutečně se dá napsat, že TEXTURES v některých okamžicích působí jako modernější obdoba MESHUGGAH. Do jisté míry to asi platí, přesto by při hledání paralel nemělo chybět i jméno GOJIRA, které je v kontextu současné z thashových základů pocházející hudby asi nejvíce skloňované. Ať už jakkoli na výsluní a se sklonem k přeceňování, jsou právě TEXTURES tou lepší (ne-li jedinou) alternativou pro techno-thrashové fanoušky, kteří hledají divoké sekačky plné roztěkané rytmiky. Úniky do melodických poloh však brání skupině sklouznout do sterilního sekání rifů. V některých polohách jako bych zaslechl i postupy blízké Devin Townsendovi. TEXTURES se zřejmě snažili natlačit do „Silhouettes“ co nejvíc hudebních inspirací s cílem udělat desku ještě pestřejší než byl její předchůdce. Přesto jako bych postrádal něco navíc, a to onu osobitou nadstavbu vlastní cesty.
Novinka jen potvrzuje směr, kterým se Holanďané vydali už na předchozí nahrávce. Tím je transformace z ryze metalové sekačky v melodičtěji znějící těleso. Právě v melodických pasážích mi TEXTURES dokáží díky barvě vokálu Erica Kalsbeeka velice připomenout zejména sólovky Devina Townsenda. Svůj rukopis si však kapela už dokázala stabilizovat na minulých deskách a na své nové pak dokazuje svoji příslušnoust k té zajímavější čísti metalové scény. Přesto však nehodlám skrývat lehce mírné zklamání pramenící především z pocitu, že novému materiálu v některých momentech chybí větší odvaha ponořit se hlouběji pod povrch.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.