OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„War Metal Battle Master“ je koncepčný album o riešení konfliktov pomocou kurevsky veľkej sekery! Presne to stojí v promomateriáloch k tretej dlhohrajúcej platni gréckou mytológiou fascinovaných násilníkov LAIR OF THE MINOTAUR. A ide o popis v svojej stručnosti natoľko výstižný, že recenzentovi berie takmer všetku chuť pokračovať v ďalšej analýze.
Pokračujme teda faktami: v pre Southern Lord tradične vkusnom obale (tentokrát spod rúk Seldona Hunta, pracujúceho s komiksovými ilustráciami Jeremy Mohlera) sa nachádza kryštalicky čistá óda na primitívnosť a hrubosť. Hneď úvodný zásek „Horde Of Undead Vengeance“ v mnohých aspektoch nastavuje neprekonateľnú latku. Pomedzi hrubé thrashmetalové riffy sa derie dopredu surový zvuk rozkmitaných strún basy. Skladba má doslova zničujúci drajv a ťah, disponuje presne tým druhom energie, ktorý odlišuje zlé tradične metalové kapely od tých dobrých, rovnako ctiacich odkaz klasiky. LAIR OF THE MINOTAUR patria k silnej novej vlne kapiel, ktoré vychádzajú priamo z metalových koreňov, ale svoju kariéru nesmerujú smerom k vypredaným štadiónom. Naopak, cizelujú práve tú najmenej poslucháčsky priateľskú stranu kovovej muziky. Môžeme teda tvrdiť, že na „War Metal Battle Master“ (skutočne famózny™ názov!) nájdeme vynikajúci zvuk a produkciu, ale v trochu zvrhlom význame. Akoby ste vo výklade Swarovského zrazu nenašli filigránsky vybrúsené krištáľové šperky, ale rovnako perfektne nasvietené beztvaré hrudy, ktoré im vo výrobnom procese predchádzali.
Rovnako treba zdôrazniť kompaktnosť celej nahrávky. Len minimum z už beztak krátkeho priestoru dostávajú sóla; výplne, intrá, outrá a zvoľnenia tempa hľadať ani nezačínajte. Rozmenené na drobné na celom CD nájdete len minimum pokusov o novátorsvo – konieckoncov, čo čakať od thrash/deathovej kapely ručiacej krvavé songy o dve a pol tisícročia vzdialenom antickom Grécku. Fajnšmekri a znalci metalovej histórie sa možno uškrnú, ale ak v roku 2008 dostanete chuť na novinkový album, ktorý znie ako vytiahnutý z prelomu 80s a 90s (a pritom nevyzerá a neznie ako muzeálny exponát), „War Metal Battle Master“ by mohol byť dobrý tip.
Warriors, Black sons, Drakons, Champions!
Barbarians, Murderers, Phantoms, Spartans!
Kým debut LAIR OF THE MINOTAUR som temer ani nezaregistroval a druhý album „The Ultimate Destroyer“ sa mi v prehrávači dlho neohrial, „War Metal Battle Master“ sa z neho – naopak – len zťažka dostáva.
8 / 10
Donald James Barraca
- basgitara
Steven Rathbone
- gitara, spev a syntezátor
Chris Wozniak
- bicie
+
Steve Moore (EARTH)
- syntezátor v ''Doomtrooper''
1. Horde Of Undead Vengeance
2. War Metal Battle Master
3. When The Ice Giants Slayed All
4. Slaughter The Bestial Legion
5. Black Viper Barbarian Clan
6. Assassins Of The Cursed Mist
7. Doomtrooper
8. Hades Unleashed
Evil Power (2010)
War Metal Battle Master (2008)
The Ultimate Destroyer (2006)
Cannibal Massacre (EP) (2005)
Carnage (2004)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Southern Lord Recordings
Stopáž: 39:37
Produkce: LAIR OF THE MINOTAUR & Sanford Parker
Studio: Volume Studios, Chicago
Video k skladbe "War Metal Battle Master": www.lairwarmetalvideo.com
Kúúúúúrva, to je retro, až to sviští. LAIR OF THE MINOTAUR rozjíždějí nefalšované osmdesátkové orgie, až si člověk klade otázku, jestli ta kadence klišé a v dobrém slova smyslu metalové hlouposti není jen jedna velká legrace. Ať je to jak chce, tahle nakládačka má opravdu slušné grády a uvěřitelný feeling starých metalových harcovníků.
Mě to bohužel příjde jako děsnej trapas. A ten hlas je strašnej. Ale něco v nich je. Možná časem nebo na dalších albech.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.