THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„War Metal Battle Master“ je koncepčný album o riešení konfliktov pomocou kurevsky veľkej sekery! Presne to stojí v promomateriáloch k tretej dlhohrajúcej platni gréckou mytológiou fascinovaných násilníkov LAIR OF THE MINOTAUR. A ide o popis v svojej stručnosti natoľko výstižný, že recenzentovi berie takmer všetku chuť pokračovať v ďalšej analýze.
Pokračujme teda faktami: v pre Southern Lord tradične vkusnom obale (tentokrát spod rúk Seldona Hunta, pracujúceho s komiksovými ilustráciami Jeremy Mohlera) sa nachádza kryštalicky čistá óda na primitívnosť a hrubosť. Hneď úvodný zásek „Horde Of Undead Vengeance“ v mnohých aspektoch nastavuje neprekonateľnú latku. Pomedzi hrubé thrashmetalové riffy sa derie dopredu surový zvuk rozkmitaných strún basy. Skladba má doslova zničujúci drajv a ťah, disponuje presne tým druhom energie, ktorý odlišuje zlé tradične metalové kapely od tých dobrých, rovnako ctiacich odkaz klasiky. LAIR OF THE MINOTAUR patria k silnej novej vlne kapiel, ktoré vychádzajú priamo z metalových koreňov, ale svoju kariéru nesmerujú smerom k vypredaným štadiónom. Naopak, cizelujú práve tú najmenej poslucháčsky priateľskú stranu kovovej muziky. Môžeme teda tvrdiť, že na „War Metal Battle Master“ (skutočne famózny™ názov!) nájdeme vynikajúci zvuk a produkciu, ale v trochu zvrhlom význame. Akoby ste vo výklade Swarovského zrazu nenašli filigránsky vybrúsené krištáľové šperky, ale rovnako perfektne nasvietené beztvaré hrudy, ktoré im vo výrobnom procese predchádzali.
Rovnako treba zdôrazniť kompaktnosť celej nahrávky. Len minimum z už beztak krátkeho priestoru dostávajú sóla; výplne, intrá, outrá a zvoľnenia tempa hľadať ani nezačínajte. Rozmenené na drobné na celom CD nájdete len minimum pokusov o novátorsvo – konieckoncov, čo čakať od thrash/deathovej kapely ručiacej krvavé songy o dve a pol tisícročia vzdialenom antickom Grécku. Fajnšmekri a znalci metalovej histórie sa možno uškrnú, ale ak v roku 2008 dostanete chuť na novinkový album, ktorý znie ako vytiahnutý z prelomu 80s a 90s (a pritom nevyzerá a neznie ako muzeálny exponát), „War Metal Battle Master“ by mohol byť dobrý tip.
Warriors, Black sons, Drakons, Champions!
Barbarians, Murderers, Phantoms, Spartans!
Kým debut LAIR OF THE MINOTAUR som temer ani nezaregistroval a druhý album „The Ultimate Destroyer“ sa mi v prehrávači dlho neohrial, „War Metal Battle Master“ sa z neho – naopak – len zťažka dostáva.
8 / 10
Donald James Barraca
- basgitara
Steven Rathbone
- gitara, spev a syntezátor
Chris Wozniak
- bicie
+
Steve Moore (EARTH)
- syntezátor v ''Doomtrooper''
1. Horde Of Undead Vengeance
2. War Metal Battle Master
3. When The Ice Giants Slayed All
4. Slaughter The Bestial Legion
5. Black Viper Barbarian Clan
6. Assassins Of The Cursed Mist
7. Doomtrooper
8. Hades Unleashed
Evil Power (2010)
War Metal Battle Master (2008)
The Ultimate Destroyer (2006)
Cannibal Massacre (EP) (2005)
Carnage (2004)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Southern Lord Recordings
Stopáž: 39:37
Produkce: LAIR OF THE MINOTAUR & Sanford Parker
Studio: Volume Studios, Chicago
Video k skladbe "War Metal Battle Master": www.lairwarmetalvideo.com
Kúúúúúrva, to je retro, až to sviští. LAIR OF THE MINOTAUR rozjíždějí nefalšované osmdesátkové orgie, až si člověk klade otázku, jestli ta kadence klišé a v dobrém slova smyslu metalové hlouposti není jen jedna velká legrace. Ať je to jak chce, tahle nakládačka má opravdu slušné grády a uvěřitelný feeling starých metalových harcovníků.
Mě to bohužel příjde jako děsnej trapas. A ten hlas je strašnej. Ale něco v nich je. Možná časem nebo na dalších albech.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.