OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho lidí má tuhle kapelu za nudný, pomalý a primitivní melodický pseudoblack, navíc s automatem. Chyba... Popravdě ani já jsem nic příliš odlišného neočekával, naslouchaje různým hlasům „moudrých“... Není však nad vlastní empirii. Tohle CD mne překvapilo. Vzpomínám si, jak před pár lety mnozí dnešní páni kritici ujížděli na po hudební stránce podobné kapele, která ovšem ve svých začátcích byla výrazově plošší než Gardens Of Gehenna. Ta kapela se postupně vypracovala až ke skutečně originální tvorbě. Jmenovali se Samael... Jejich desku Passage mám fakt moc rád. V jistém směru na mne hudba Gardens... působí podobným dojmem. Ale jsou tu odlišnosti, a to dost značné, protože Gardens Of Gehenna jsou výrazově nasměrováni dost jinam. Především stavějí na programovém minimalismu. Pokud někdo kritizuje primitivnost jejich hudby, pak zřejmě vůbec nepochopil, o co v téhle kapele jde. Koneckonců kromě kláves tu i bicí automat plní svou významnou „strojově chladnou“ roli. Gardens Of Gehenna se snaží o kombinaci metalového minimalismu s prvky elektroniky. Podle mého mínění se jim toto krédo veskrze daří naplňovat. Vrchní textařka a tvůrčí duch kapely, basistka Birgit, má poměrně jasno v tom, kam chce svou kapelu směřovat. Dead Body Music je v této snaze druhým pokusem. Podle mne poměrně povedeným. Deska skutečně působí na posluchače temnou a programově monotónní atmosférou, která je poměrně specifická a v „metalových“ kruzích i docela originální. Důležitou složkou výraziva Gardens Of Gehenna jsou texty. Bez nich může tato hudba skutečně působit ploše. Dohromady s textovým vyjádřením však vznikají originální odrazy depresivní duše a myšlenkových pochodů Birgit. Osobitě působí i některé texty, napsané v pro Čechy hrubě působící němčině (Tod und Teufel). V pozadí hudby těchto Němců se vznáší mýtus temného erotična... Takže pokud máte chuť vstoupit z prachu života do říše, kde vládne sametově černá všeobjímající tma, doporučuji vyzkoušet Gardens Of Gehenna. Jsem docela zvědavý na jejich další album, na kterém by se prý měli od svého totálního minimalismu poněkud oprostit a ukázat posluchači i to, že umějí kromě tvorby depresivních nálad zároveň i hrát. Poohlédněte se tedy i po jejich novém albu The Mechanism Masochism. Zajímavé...
8 / 10
1. Requiem
2. Iesaiah 14:12
3. Tod und Teufel
4. Gethsemane
5. Beautiful Blackness
6. Lacrimae Rerum
7. From A Silent Yearning Dark
8. Dust of Life
Mechanism Masochism (2003)
Dead Body Music (2000)
Mortem Saluta (1998)
Tod und Teufel (12") (1997)
Gardens of Gehenna (promo) (1996)
Gardens of Gehenna (demo) (1996)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Last Episode Records
Produkce: Opel
Studio: Danse Macabre studio
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.