OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Finský konglomerát fanoušků H2O, neboli vody, jsem vždycky podezíral spíše z inklinace k jiným chemickým sloučeninám, které sice nezahánějí žízeň, zato produkují enormní množství pokřivených vizí. Prašť jak uhoď, chemii odhoďme stranou, neboť ... And Oceans - to je především hrubozrnný, technický a excentrický black metal.
Nové album, nazvané - a teď prosím klid v sále - Allotropic/Metamorphic Genesis Of Dimorphism - děkuji - nebo prostě, jednoduše a (ne)záludně A.M.G.O.D., je krokem z nepochopitelna do polapitelna. Texty sice chvílemi vyzařují onu známou třeskutou halucinogenní auru, ale kde že jsou ty hrozivé filosoficko - technologicky - chorobné patlaniny časů minulých! Ruku v ruce s “umírněně” jinakými, údernými a často až triviálními texty, kráčí hudba, dohnaná až na samou hranici zjednodušenosti a údernosti. Nosné riffy pílí přímo k cíli (destrukce aparátu, potažmo vnímatele), tempa přecházejí od poměrně poklidných meziher až k ďábelským kulometným jízdám. K tomu musíme přičíst jedovaté chemikálie, které produkuje ozvučovací soustava klávesové aparatury - nejrůznější sonické výtrysky se zahryzávají do šedé kůry a nepustí, dokud nezmáčknete spásné tlačítko stop.
A aby snad nebylo mentálních nebezpečentví málo, jsou tu ještě všudypřítomné včelky samplů a ambientní (to je ale hezké slovo v metalové recenzi...) beaty, které se s neomaleností křováckých kmenů hrnou do černého korpusu a všelijak zlobí konzervativní oddělení v mé mysli - pěkná džungle, což přátelé? Vrcholem tohoto pruzení je jednoznačně závěrečná šestiminutovka New Model World, ve které, světe div se, přebírá šílený computer zcela taktovku a počíná generovati chorobně zasmrádlou techno omáčku... No její hodnocení po mně nechtějte, neboť místa, kde se toto produkuje, již pár let navštěvuji asi tak často, jako nedělní mše (takže vůbec...).
Odmyslím - li si však závěrečnou skladbu, jsem s A.M.G.O.D. nadmíru spokojen. Není nouze o avantgardní a originální projížďky s černým spřežením, není nouze o zatraceně chytlavé nálože (ďábelsky nakopnutá a přímočará vypalovačka Tears Have No Name) a pokud ve Vás experimentální křížení black metalu s elektronickými sajrajty nevyvolává dávení, pak si vychutnáte i kousky jako Of Devilish Tongues. Navzdory úchylnému názvu, úchylným textům, úchylným hudebníkům a úchylnému obalu je tohle album plné perfektně vybroušeného a technicky, zvukově i kompozičně zvládnutého černého antracitu, který se dá bez obtíží pozřít i několikrát denně. A bez vedlejších účinků...
Jenom pozor na tu chemii, ono méně je někdy více, Oceáni!
Tihle pánové slovo "normální" zjevně neznají... Chovají se jako banda pošuků a stejně tak i hrají. Je pravda, že od black metalu se začínají vzdalo kamsi do hlubin mysli opojené chemickými svinstvy, ale i tak je tahle jejich čertovina velmi zajímavá. Jen mě nepřesvědčila tolik, jako album předchozí...
8 / 10
1. Intelligence Is Sexy
2. White Synthetic Noise
3. Tears Have No Name
4. Esprit De Corpse
5. Odious & Devious
6. Of Devilish Tongues
7. Postfuturistika
8. TBA in a Silver Box
9. New Model World
As in Gardens, So in Tombs (2023)
Cosmic World Mother (2020)
....And Oceans (EP) (2019)
Cypher (2002)
Morphogenesis (demo/live) (2001)
Allotropic/Metamorphic Genesis Of Dimorphism (2000)
The Symmetry Of I – The Circle Of O (1999)
War Finland vs. Norway (1998)
The Dynamic Gallery Of Thoughts (1998)
Mare Liberum (demo) (1997)
Promo (demo) (1996)
Wave (demo) (1995)
Vážně madness. Jo a obal je teda fakt bomba :-)))
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.