Slečna Molly nemá ve zvyku spěchat. Na svůj další taneček si klidně počká čtyři roky, posedí v mlžné cloně dýmu a v nakyslém odéru piva... Obhlíží pozorným zrakem taneční kreace svých vrstevníků, snad se lehce usmívá, popotahuje z cigarety a občas si protře uslzelé oči. A když už vstane a vrhne se do tance, ví každý ryšavý Paddy, že to nebude žádný naivní třasák...

Čtyři roky po albu „Within A Mile Of Home“ se tak iro-američané hlásí s další kolekcí, která dostala všeříkající název „Float“ – pluj, plav. Pokud máte s tímto slovem asociovánu jistou plynulost, rozvážnost, houpavost, jste na správné cestě. Zatímco předchůdce občas trojčil jako opilý Jack Sparrow v rytmu pirátských častušek, novinka je zmoudřele poklidnější, rozvážnější a z mého pohledu procítěnější. Jakoby na Davea Kinga a spol. přišla určitá forma chandry, vědomí, že i za skočným punkovým rytmem číhá nostalgie plynoucího času.

I když rytmika je stále rozdivočelá do punk rockových obrátek, spousta písní vyzařuje zvláštní posmutnělé charisma, jakoby se FLOGGING MOLLY uvzdychaně ohlíželi za světem, který byl a není („Create now this hell where no devil could spawn / take me back, take me back / to the way life used to be“). Kořeny v klasické irském folku jsou na „Float“ podobně silné jako na debutu „Swagger“ a rocková složka se ocitá přeci jen více v pozadí. A když vyklidí pole úplně (jako ve skladbě „Float“), nabízí album MOLLY v té nejsilnější a nejpřesvědčivější formě, v jaké byla dosud ke slyšení.

Možná i fakt, že se kapela více noří do své hudby a méně dbá na efekt vede k tomu, že „Float“ není deska překypující prvoplánově chytlavými songy jako „Drunken Lullabies“. Zpočátku dokonce může působit nevýrazně, ale čím víc se do hlubšího potoka nového materiálu noříte, tím příjemnější rejstřík pocitů zažijete. Navzdory několika momentům, kdy je patrné určité sebevykradačství (v tak jednoduché muzice zřejmě nevyhnutelné), představuje „Float“ slečnu Molly jako zestárlou a zmoudřelou paní. I přes ty vrásky si dokáže získat a když s ní skotačíte na parketu, voní nostalgicky po skořici a dávno minulých časech... Kdo by odolal polibku.