Máte rádi CARNIVAL IN COAL? Mrzí vás, že se rozpadli? Nemusíte zoufat, v podobě PIN-UP WENT DOWN naleznete jejich náhradu… I takto nějak by mohl znít promo text k „2 Unlimited“, povedené nahrávce nově utvořeného seskupení, jež vykazuje řadu rysů podobajících se tvorbě oblíbeného francouzského dua.

Předně – i PIN-UP WENT DOWN pocházejí ze země galského kohouta, a stejně jako CiC, i oni tvoří v pouhých dvou lidech poměrně nonkonformní muziku, kde je prostor pro kvalitní skladatelské nápady, precizní hráčské výkony i dostatek legrace. Hlavním mozkem kapely je multiinstrumentalista Alexis Damien, jinak též bubeník dalších excentriků WORMFOOD a především člen živé sestavy zmíněných CARNIVAL IN COAL (seděl u nich za bicí soupravou při jejich nemnoha vystoupeních). Jeho hudební partnerkou v PIN-UP WENT DOWN je pak zpěvačka Asphodel (mj. PENUMBRA), která roli ženy za mikrofonem zvládá nad očekávání dobře, pročež je jí za předvedený výkon nutno vyseknout poklonu. Ovládá totiž na výbornou všechny polohy, do nichž se na desce pouští, a že jich můžeme identifikovat opravdu hodně. Počínaje typickými vokály, které se od metalové zpěvačky tak nějak očekávají (klidně by mohla strčit do kapsy všechny ty NIGTHWISHe, WITHIN TEMPTATIONy a jim podobné), přes potrhlou, z řetězu utrženou rockerku, poťouchlou popíkářku či kultivovanou šansonierku – tohle vše (a ještě něco k tomu) je schopna vyzpívat skutečně dokonale, přičemž její vokál navíc perfektně zapadá do muziky, kterou tato dvojice utváří.

Podobně jako zmínění CiC, neštítí se ani PIN-UP WENT DOWN míchat všechno se vším a kombinovat zdánlivě nekombinovatelné, výsledkem čehož je velice zdařilý průnik širokým hudebním spektrem. Snad všechny metalové podoby se na nahrávce mísí s popem, rockovou alternativou, elektronikou… Vše do sebe navíc zapadá velice nenásilně a narozdíl od mnoha podobných, rádoby vtipných projektů, působí také velice přirozeně a pohodově. Kapitolou samou o sobě jsou pak dle očekávání i značně absurdní texty, což je ostatně možno odvodit i z názvů skladeb samotných (viz např. má favoritní „Pussy Worship“).

Pokud bych měl v krátkosti pohovořit i o slabinách alba a o tom, co se zas až tolik nepovedlo, musím zmínit jeho ne úplně dlouhodobou trvanlivost a především pak mírně nudící závěr. To jsou však jen drobné vady na kráse - tuto ulítlou francouzskou dvojici bude bezesporu nutno sledovat i do budoucna a vůbec bych se nedivil, kdyby se v jistých kruzích začala těšit podobně kultovnímu statutu, jenž nabyli již několikrát zmiňovaní CARNIVAL IN COAL.