„Mládí kupředu“, hlásá jeden velmi úderný slogan, který je vhodno následovat. Proto využijeme práce mladého adepta, který si vylosoval právo sepsat reportáž z této již tradiční akce, přičemž se spokojíme s krátkými objektivními postřehy:

Štrnáste pokračovanie Brainwashing festu sa po druhý krát odohrávalo v príjemnom prostredí skalickej Orlovne. Veľkým pokrokom oproti minulému roku bolo profi osvetlenie a nazvučenie, čo spolu s dobre zvoleným headlinerom razantne zvýšilo kvalitu festivalu. Avšak ani predskakujúce kapely neboli na zahodenie. Zvuk a světla byly na vysoké úrovni již loni, takže o razantním zvýšení kvality festivalu bych v této souvislosti nehovořil.

Tohtoročný Brainwashing zahájili českí DMC z Veselí nad Moravou okolo 17-tej hodiny. Ich vystúpenie sa nieslo celé v znamení jednotvárneho death metalu, kvalitou síce nie zlého, ale originalitu by ste u nich hľadali márne. Za pol hodiny prideleného času odsypali svoj rýchly set, ale to bolo z ich strany asi tak všetko. Myslím, že tá polhodina bola tak akurát, inak povedané za pol hodinu ešte nenudili. Niekedy je proste menej viac...

Po DMC nasledovali slovenskí THE CRYPT. Tí počas svojej "polhodinky slávy“ predviedli svoje miestami zaujímavé blackmetalové vystúpenie. Bolo vidieť, že na záver chceli ešte čo to zahrať, ale ich úmysly boli zamietnuté. Inak o nich platí asi to isté čo bolo povedané k DMC. Vytknúť by sa dal snáď len imidž ich doprovodného gitaristu (svetlé nohavice a gitara prekliate vysoko...).

O pol siedmej na pódium nastúpili GRENOUER z Ruska, ktorý hrali prog metal à la MESHUGGAH (tak to bolo napísané na plagáte). Ich show ušla, na pódiu pohyb nechýbal, inštrumentálne to tiež nebolo zlé, mali dokonca aj pomerne dobrú divácku odozvu, no z môjho pohľadu to bola lacná kópia (neviem či je to dobrý výraz) MESHUGGAH.

Tým, čo doposiaľ chýbali melódie, padlo veľmi dobre vystúpenie SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Predviedli jedno z najlepších vystúpení celého večera, čo sa prejavilo aj na tom, ako ich prijalo publikum – ich jednoduché husľové melódie doprevádzané drsnými gitarovými riffmi si získali záujem mnohých divákov. Zahrali veci nové aj staršie. SSOGE sa rozhodne nemajú za čo hanbiť, snáď iba vokalistka by mohla zapracovať na svojej anglickej výslovnosti. Inak k ich vystúpeniu nemám čo iné vytknúť. Zohratosť, dobre zvolený set, v ktorom sa striedali piesne pomalšie s piesňami rýchlejšieho razenia a taktiež optimálna dĺžka koncertu boli plusovými bodmi. Silenti jsou tutovkou každé akce a je problém o nich cokoliv psát. Snad jen zdůraznit, že zazněla jedna skladba z chystané novinky, která by prý mohla vyjít ještě letos. Z kuloárů však jdou zvěsti, že Slovácko ml., které se má na nahrávání desky podílet, velmi těžko nachází volné termíny – přece jen, studijní povinnosti mladých šohajů a zejména očekávaný atak oidia a peronospóry mohou udělat v představách Silentů zásadní škrty. Nu snad to Mistr Kočko nějak ukočíruje. A výslovnost je v pohodě – chodíme na bigbít a ne na nějaké kurzy, no né?

Približne o štvrť na desať začali hrať Bielorusi RASTA, ktorí mali údajne hrať ,,modern melodic thrash metal“, no ich hudba thrashom ani len nezaváňala, je dosť možné, že chyba bola na plagáte. Mne osobne ich hudba moc nehovorila, no, objektívne, ich tvorba nie je zlá. Aj keď nejde o nič nového pod slnkom a svetoborného to takisto nebolo. Svoj set zakončili piesňami „Sweet Dreams“ a „Enjoy The Silence“, čo z môjho uhla pohľadu nebol šťastný krok, ale ľudia im to brali, tak prečo nie... Ich koncert bol podobne ako v prípade GRENOUER zbytočne, ba až nepríjemne dlhý (obidva koncerty trvali hodinu) no a posledným klinom do rakvy bol spomínaný záver. Dostat se s hudbou z Běloruska na západ musí být kumšt. Ale spíše jen decentní kumšt – RASTA jsou takoví poctiví metaloví dříči se zajímavými (zejména klávesovými) záblesky. Tu a tam bylo možno spatřit i náznaky synchronizovaných pohybů, což je nutno ocenit nejen u akvabel. Tuzemští mistři v této disciplíně RIMORTIS však zůstali nepřekonáni. 

To už ale prišiel rad na headlinerov tohtoročného Brainwashingu – TRAIL OF TEARS z Nórska. Ich vystúpenie bolo jednoznačný vrchol celého večera. Skoro jedenapolhodinový set bol zostavený naozaj svedomito, obsahoval veci staršie, ale aj piesne z posledného počinu „Existentia“. Po vokálnej, ale aj inštrumentálnej stránke to bolo dotiahnuté naozaj slušne. Ľudia im zobali priamo z ruky, čo sa prejavilo aj na množstve prídavkov. Vokalistka zvládala vystúpenie skvele – hlbšie spevy ani časté zatiahnutie do vysokých tónov jej zjavne problémy nerobili. K nej by sa dalo vytknúť snáď asi iba toľko, aby trochu popracovala na postave, alebo aspoň zmenila spôsob obliekania. Ale inak niet o čom. Komunikácia s publikom neviazla na žiadnom bode, príliš sa to medzi piesňami s rozprávaním nepreháňalo, čo nebolo na škodu. Koncert bol teda plynulý bez zbytočných rečí a prestávok.  Trval síce dlhšie než ostatné, ale pozornosť a zápal zúčastnených si zachoval až do samého konca. Fakt kvalitné vystúpenie, TRAIL OF TEARS sa oplatí vidieť. ToT nejsou přes časté změny v sestavě  žádní soplivci a svůj vysoký  standard odvedli. Ohledně fyzických dispozic navrátivší se pěvkyně Cathrine Paulsen bych nebyl tak příkrý – spravila by to vestička o 15-20 cm delší. Cathrine jistě umí zpívat, ovšem ty pokusy o trojčárkované cé byly pro mě osobně hodně bolestivé. Alespoň prořídl les foťáků, mobilů a kamer, jelikož jim popraskaly čočky. Bohužel redakční odborník na ToT Manatar se opět nedostavil, neboť se prý v poslední době věnuje vedle pitvání obojživelníků a protáčení stroje střední kubatury i ženským klínům. Ovšem zlí jazykové tvrdí, že tak daleko se v životě nedostane, tak příští report snad napíše povolanější osoba.

Po polnoci ešte zahrali talianski ENSOPH svoj industrial gothic metal. ENSOPH mali asi najlepšiu úpravu pódia – kulisy, svetelné a parové efekty dotvárali fakt temnú atmosféru. Avšak to bolo asi všetko, na čo sa na ich koncerte dalo pozerať, nakoľko ich spevák vo mne evokoval pocity zhnusenia a ľútosti – vychudnutý, vyblednutý, s úplne vyholenou hlavou, akoby došiel z chemoterapie. No proste hnus. Treba vidieť. Alebo radšej ani nie... Ich hudba totiž tiež za moc nestála. Mladý kolega se prostě nevyrovnal s uměleckou hyperbolou stran vzhledu. To se stane. Pravda mně osobně by se kilo železa na ksichtě nosit nechtělo, ani kdybych měl za tučný peníz točit reklamu pro Sběrné suroviny s.r.o., ale proti gustu.... Do hodnocení hudby samotné bych se pouštěl nerad, protože Dopravní podnik města Nitry zavelel k odjezdu ještě před tím, než jsem si stačil vyjasnit, zda si dám ke snídani ovesné vločky anebo ... chleba se slaninou.

Tohtoročný Brainwashing fest naozaj stál za návštevu. Avízované profi svetlá a zvuk skutočne vyniesli Brainwashing na inú úroveň. Ano. Akce se opět vydařila, i když 170 platících účastníků je dle sdělení pořadatele nejslabší účastí v historii festivalu. Že by Skalici zvonila hrana? Každopádně nechyběl ani Judašský pomstitel, i když tentokráte v triku s motivem MOTÖRHEAD. Doufejme, že příští rok tohle politováníhodné faux pas napraví...

Shockec Jr.

Shnoff

Fotky poskytl DigiPedro