OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Tak nám KATAKLYSM vydali nové album.“ mávala mlaďoučká uklízečka cédéčkem před očima panu Petříkovi, který opustiv před léty řady hudebních publicistů, když byl odbornou veřejností definitivně prohlášen za blba, živil se prodejem demáčů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal obaly a vydavatelské rodokmeny. Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena francovkou.
„Který KATAKLYSM, slečno Müllerová?“ otázal se Petřík, nepřestávaje si masírovat kolena, „Já znám dvoje KATAKLYSM. Jedny KATAKLYSM, zdravě drzý melodický smrťáky s neodolatelným grindovým instinktem, který byli vždycky schopný rozcupovat vás moc krásně na cucky, a potom znám ještě ty samý KATAKLYSM, který nicméně už vod tý desky „Serenity In Fire“ pomalu ale jistě vyčichávaj, takže se bohužel dá přesně tipovat, s čím přijdou příště. Od těch prvních bych ale nové album celkem přivítal.“
„Ty druhý, pane Petřík, ty druhý. Ty, co už prej dlouho nevymysleli nic kloudnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Petřík, „to jsem si mohl myslet. Tak vono jim nestačilo, že už minule to bylo na hraně, a že jenom málo je dělilo vod toho, aby s tím „In The Arms Of Devastation“ špatně dopadli? A jak se jim to stalo?“
„No to já nevím, pane Petřík, jak se jim to stalo. Asi že složili nějaký ty písničky a šli do toho nahrávacího studia. Ale řeknu vám, mě se to docela líbí. Já je teda moc neznám, jako že bych mohla tak jako srovnávat, že jo. Ale ty písničky jsou pěkný, pěkně to vodsejpá, jsou tam pěkný melodie a tak.“
„Tak se podívejme, slečno Müllerová, pěkně to vodsejpá a pěkný melodie, jo? No, tak mi to zkuste pustit, když je to takovej zázrak.“ Pan Petřík vzal řečené album do ruky, pohledem zkontroloval, jak slečna Müllerová vložila cédéčko do přehrávače, a soustředěně se do něj zaposlouchal. „Hmm, hmm. „Prevail“, to zní hrdě, jen co je pravda. Však taky ta písnička vypadá, jak by vypadat měla. Pořádnej riff, pořádnej kravál, a ten zpěvák, toho je taky pořád radost poslouchat. Nezačíná to špatně, slečno Müllerová, nezačíná to špatně. A co tu máme dál? „Taking The World By The Storm“? To jsou ty vaše pěkný melodie, že jo? To mi bylo hnedka jasný. Jo, vony by byly pěkný, kdyby už je člověk neslyšel stokrát jinde, co naplat. To je přesně to, vo čem jsem mluvil. Voni už jsou průhledný jak denní světlo, tydle nový KATAKLYSM. To je furt jedna jediná melodická deathová škatulka, vodtud se nehnou ani vo píď jinam, tak se pak nemůžou divit, že už se slyšitelně vopakujou. Radši to přeskočme. Ááá, „The Chains Of Power“, vida, že to ještě není úplně ztracený. Slyšíte tu nekompromisnost? Když se vyprdnou na ty melodický vyhrávky za každou cenu, zmáčknou pořádně ty kytary, vono to z nich vypadne, a né že ne. No, „As Death Lingers“ a „Blood In Heaven“, teď jsem vo tom mluvil, zase ty vohraný melodie. Jestli vono těm hochům vůbec neuchází, že nejsou ze Švédska, ale pořád z Kanady. Tak dál, „To The Throne Of Sorrow“ to je nuda jako hrom, „Breath To Dominate“ jakbysmet, to už mi to radši ani nepouštějte dál, to je mi jasný, že lepší už to nebude.“
„Když vy jste taky se všim hned hotovej, pane Petřík. Mně se to líbí a nelíbí se mi to vaše odsuzování. Já vim, že jste bejval vod toho hudebního fochu, ale stejně si nemyslím, že byste sněd´ všechnu moudrost světa.“
„To nesněd´, slečno Müllerová, to nesněd´. Ale tydle nový KATAKLYSM, ty teďka taky ne, na to vemte jed.“
Tak nám KATAKLYSM vydali nové album aneb záludnosti hudební kritiky očima české literární klasiky.
5,5 / 10
Maurizio Iacono
- zpěv
Jean-Francois Dagenais
- kytara
Stephane Barbe
- baskytara
Max Duhamel
- bicí
1. Prevail
2. Taking The World By Storm
3. The Chains Of Power
4. As Death Lingers
5. Blood In Heaven
6. To The Throne Of Sorrow
7. Breathe To Dominate
8. Tear Down The Kingdom
9. The Vultures Are Watching
10. The Last Effort (Renaissance II)
Goliath (2023)
Unconquered (2020)
Meditations (2018)
Of Ghosts and Gods (2015)
Waiting for the End to Come (2013)
Heavens Venom (2010)
Prevail (2008)
In The Arms Of Devastation (2006)
Serenity In Fire (2004)
Shadows And Dust (2002)
Epic (The Poetry Of War) (2001)
The Prophecy (Stigmata Of The Immaculate) (2000)
Victims Of This Fallen World (1998)
Northern Hyperblast (live) (1998)
Temple Of Knowledge (1996)
Sorcery (1995)
Vision The Chaos (7) (1994)
Mystical Gate Of Reincarnation (1993)
The Death Gate Cycle Of Reincarnation (MCD) (1992)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 44:38
Produkce: Jason Suecof
Je to super. Je to mozno stale o tom istom, ale ked ma to bavi tak co, sere pes...idem dalej, pojdem na koncert, zabavim sa a tesim sa na dalsi album..je fajn, ze im vsetko slape aj v osobnom zivote, tym padom su v pohode a fanusikovska zakladna sa stale rozsiruje.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.