Ukažte mi recenzi na novou desku bratří Ebenů, která nebude začínat tím, jak se nám zkracuje doba čekání na každé další album a že když tedy „Chlebíčky“ vyšly už šest let po „Já na tom dělám“, lze další novinku očekávat za pouhou pětiletku. Pravda, výhled to ani tak není příliš optimistický, ale buďme rádi alespoň za něj. Opusťme však pole planých spekulací a rychle spolu na kontrolu, zda nám dobrotu z veky zdobí chutná a lahodná šunčička s proužkem čerstvé okurky či jen prošlý vlašák, po kterém našemu organismu hrozí akutní restart střevní mikroflóry.

A pochopitelně, žádné žaludeční potíže z „Chlebíčků“ nehrozí ani náhodou, byť se tedy musím přiznat, že z prvního poslechu jsem byl mírně rozčarován. A na vině je zřejmě i fakt, že některé písně člověk už zná. „Poslední valčík“ díky taneční soutěži STARDANCE, kterou Marek Eben již po dvakráte moderoval, „Zprava dobrý“ a „XL“ z koncertního DVD „Ebeni v zahradě“ (proč se ale na CD nedostala kultovní „Nasaj“ je mi vážně záhadou). Taktéž má jistě svůj podíl i větší zadumanost a vláčnost většiny písní, která sice nemusí být nutně na škodu věci, ale tady mi prostě některé položky trochu splývají.

Naštěstí ne všechny. Za nejsilnější považuji „Houston“ aneb rozhovor se starostlivou manželkou (výborná Jaroslava Kretschmerová), která vypravuje svého kosmonauta do práce a bezesporu i další geniální parodii „Fokloreček“, z níž prostě musím ocitovat: „Nejvíc mě ten folkloreček dojímá, když se hraje elektricky s bicíma; kdo si to cedečko doma vypaluje, ten moje srdečko tuze zarmucuje, komu tu cedečku najdu na pisičku, tomu svú šavličku useknu ručičku“. Nevím proč, ale hned mě napadl PALADRAN s podobnou dávkou textového nadhledu. Jsou samozřejmě momenty, kdy i klidná místa mají svoji velkou sílu a přesvědčivost (melancholické vyznání „Karlovy Vary“, nízko položená „To nic“) anebo alespoň ve spojení s chytrým textem tvoří hodně záživný komplet (pocta oschlým „Chlebíčkům“ a následné trampoty s jejich trávením, řízné „Zprava dobrý“, budovatelská óda na vlastní já „Pomník“ či rozjuchaný povzdech nad lidskou rozpínavostí „XL“). Ostatní písničky jsou spíše „jen“ příjemné, jak to (už nějakou dobu)skupina kolem bratrské trojice umí. Nenechte se mýlit, to určitě není málo.

Závěrem si tedy jen zopakujme, že dvanáct „nových“ kousků z dílny Marka Ebena sice maličko ztrácí na kvalitu materiálu z alb předchozích, ale o žádný velký propad se nejedná. Vděčný posluchač tak „Chlebíčky“ slupne jako malinu, některé ze skladeb jistě zařadí mezi své stálice (ano, mám na mysli především „Folkloreček“) a bříško bude syté, leč nepřepapané. Bolest žaludku? Ale jděte, to jste na špatné adrese.