Chodovští HC náladotvůrci se nyní ustálili v sestavě, která čítá tři čtvrtiny původního obsazení pro mnohé kultovních GOODFOUL. Ještě před tím však stačili ze svého lůna vytlačit albovou prvotinu, která rozhodně stojí za povšimnutí. Tvorba vložená na „Only One“ se opírá o výrazové prostředky založené na nosné emotivní vlně, která je schopna vás houpat na teskně slzavé rozčeřené hladině i nekontrolovatelně roztříštit ničivou tsunami. Přirovnání k TOOL v souvislosti s jejich tvorbou, které několikrát použil kolega Noisy v recenzi jejich dema se mi zdá poněkud nadnesené, nicméně prvky ne nepodobné kapelám typu ISIS se zde bezesporu najdou. Žánrově album brouzdá po emorockovém ráchališti i zapadává do hlubokých bažin apokalypticky temného hardcoru.

Od demonahrávky staré dva roky MOSSAMBIC prošli změnou na postu hlavního vokálu, kterého se nyní ujímá baskytarista Vršák a změna to rozhodně není k horšímu. Ba naopak. Dodává kapele vše, co potřebuje k tomu, aby charismatické pulzující riffy i malebná brnkací zátiší umocnila úmyslně nejistě působícím řevem, který chodovským navíc naděluje naléhavě neurotický nádech přerůstající ojediněle až k hysterickému podtónu. Nedílnou součástí jeho projevu jsou i recitace, a ačkoliv deklamační praktiky příliš v lásce nemám, sem padnou jak ulité. Navíc vás ani nenapadne podezřívat vokalistu z nějakého přehnaně hraného patosu, čehož si cením nejvíce. Pozadí tvoří většinou střednětempé skladby, u nichž se střídá výtečně šlapající nakažlivá rytmická efektivita a pozvolnější pasáže. Snoubí se zde tři důležité prvky. Cit pro epickou a vyzrálou melodii, která utkví v paměti, a celkem těžce se oposlouchává. Talent postavit skladbu na gradujících motivech tak, že se i náročnější posluchač u zdánlivě nesložitých motivů nenudí, a v neposlední řadě je třeba říci, že „Only One“ obsahuje i koncertně funkční materiál, který jednoznačně dokáže rozpumpovat přihlížející prostředky, které nejsou na české scéně nepříliš konvenční. Hezkým příkladem je téměř instrumentální skladba s post rockovými záhyby, ve svém rouchu nazvaná „MossCow“. Jedním z nejsilnějších momentů alba je však sedmiminutová „Way Out“, která balancuje mezi agresivními bustrovanými vpády a akustickou náladovkou podkreslenou smyčci.

MOSSAMBIC natočili desku, která je následovníkem odkazu zanechaným jejich minulým působištěm v GOODFOUL. Nevím, jestli jejich nepřehlédnutelná vazba na minulost je objektivním kladem nebo záporem, v každém případě však mohu říci, že „Only One“ je dalším z úzkého okruhu domácích CD, které najde místo v mé mechanice i po dopsání této recenze.