Ve filmech se James Bond těší dobrému a trvalému zdraví, neboť každých několik let prodělá plastiku a omlazovací kůru. Není se proto co divit, že po více než třiceti letech aktivní služby si klidně může dovolit začít znovu s plnou parádou... ale ve světě literatury? Inu, tam je superagent jejího veličenstva nejen starší, náchylnější k lásce a chybám, zraněním a selháním, ale především stále zamrzlý v hloubi 60. let. Stárnoucího agenta tam před více než čtyřiceti lety zanechal jeho otec Ian Lancaster Fleming a uplynulo mnoho vody, než se ho ujal renomovaný anglický spisovatel Sebastian Faulks, aby ho přivedl zpět k životu.

Sebastian Faulks (* 1953) – jeden z nejpopulárnějších prozaiků ve Velké Británii. Ve svých textech často kombinuje elementy z moderních dějin Anglie, Francie a Ameriky s nádechem romance. Díky novinářským zkušenostem vyniká jeho styl plynulostí vyprávění a schopností přesvědčivého fikcionalizace historie. Doposud vydal 8 románů. Je ženatý, má dvě děti a v současné době žije v Londýně.

Nuže, léta šedesátá se chýlí ke konci, zuří Vietnamská válka, po ulicích se v oblacích konopného dýmu povalují vlasatí jedinci s květinovými dekoracemi, na svět se agresivně dere obchod s drogami a Bond se chystá do důchodu. Omlácený a životem utrmácený agent s povolením zabíjet činí v úvodu knihy rozhodnutí, že s prací v terénu je konec a další etapou existence bude kancelář a tuny papírů. Z letargie probere Jamese co jiného, než starý dobrý zloduch s podivnou tělesnou vadou. Tentokrát agresivní pobalťan Gorner s opičí rukou a obrovskou zásobou opiátů. A samozřejmě s vypěstovanou nenávistí k zemí jejího Veličenstva. Silně egoistický a slizký padouch se proti Bondovi postaví se vší rozhodností člověka, který tuší v drogách zbraň budoucnosti a zároveň nedokáže prohrávat.

Faulks knihu skutečně pojal jako tribut Ianu Flemingovi a špiónkám ze 60. let. Nelze proto očekávat kaskády efektů a bleskurychlý spád, jemuž přivykli čtenáři Dana Browna či Toma Clancyho. Naopak, renomovaný Brit se doslova vyžívá v pomalém tempu, popisnosti, stylových reáliích. Dočkáme se tak obšírného „fiftýn po fiftýnu“ popisu tenisového mače Gorner vs Bond, záplavy luxusem i exotikou vonících lokalit, krásných žen a obšírně diskutujících mužů. Když tenisové míčky, tak Slazengery, když šampaňské, tak Dom Perignon ročník 1953. Faulks poměrně chytře zrecykloval elementy použité jak v bondovkách filmových, tak knižních, téměř nepřekvapí invencí, ale k jeho cti budiž řečeno, že vše je poskládáno s úhledností, která prozrazuje dovedného vypravěče. Rozvláčnější úvod knihy nenudí, ale naopak vyniká barvitostí a jakýmsi labužnickým převalováním příběhů i malých odboček, finále je naopak provedeno velkolepě a poctivě ve starém střihu (čili s nemalou brutalitou)... Faulks se dokázal udržet při zemi a jediné, co prozrazuje jeho autorské zakotvení v jiném časovém horizontu, je dosazení aktuálních reálií jako je např. drogová problematika, agresivní americká zahraniční politika či etnická situace v pařížských předměstích.

James Bond (* 1953) – agent MI6 s povolením zabíjet. Jeden z klíčových mýtů anglo-americké kultury. Neohrožený zástupce dobra, sukničkář, milovník luxusu a hazardu byl stvořen Ianem Flemingem a stal se hrdinou jeho 14 knih. Ve filmu se objevil celkem 22 krát (plus jednou neoficiálně) a měl šest různých tváří. Od více či méně knižní předloze věrného Seana Conneryho, přes parodického Rogera Moorea až po fešáckého superhrdinu Pierce Brosnana. Doposud poslední zástupce, Daniel Craig, vrátil Bondovi jeho lidskou dimenzi, s níž hojně pracoval i Ian Flemming.

Záporem knihy jsou z mého pohledu postavy, v nichž se nejvíce projevuje, že Faulks pouze „sepisuje ve stylu“. Navzdory vší snaze vychází Bond, jeho protivník i dámská společnost velice dvojrozměrně a při čtení se člověk neubrání reminiscenci na filmově-knižní předobrazy (např. Bondův teheránský pomocník Darius je okatě přesným otiskem Ali Kerima Baye z „From Russia With Love“). I sám agent vychází z knihy tak trochu nepřesvědčivě – Faulks (podobně jako scénáristé „Casina Royal“) staví na distinkci Bonda superšpióna, jak ho podaly brosnanovské verze, a Bonda zranitelného a krvácejícího člověka... nicméně přes všechny pokusy dodat postavě emoce a člověčí rozměr zůstává agent 007 více jménem než postavou. Ale to je zřejmě úděl většiny legend.

„Peklo pro zvané“ je knihou skutečně pouze pro zvané, nelze ji doporučit milovníkům moderních thrillerů, které se mají číst jako když se záchod splachuje. Je to s grácií a gentlemanským šarmem napsaný příběh z dob, kdy stál muž proti muži a všechno mělo svůj styl. O to více zamrzí, že nakladatelství XYZ zjevně škudlilo na tisku a ani překlad nepatří mezi stylisticky nejlepší... Přesto je tahle špiónka skvělým počtením pro všechny, kteří rád Walther PPK, studené Martini s vodkou a Studenou válku.