OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Julie Christmas patrí medzi najzaujímavejšie ženské stvorenia nielen tvrdo-rockových koncertných pódií a štúdiových nahrávok. Vlastne, ako tak nad tým premýšľam, je nejaká speváčka v súčasnej takzvanej populárnej hudbe zaujímavejšia? Veru nie. Je až takmer na škodu veci, že frekvencia vydávania nahrávok s jej fascinujúcim hlasovým prejavom nedosahuje závratnej úrovne kanadského bahenného dua NADJA (tuším už tri albumy a niekoľko épéčiek v priebehu pol roka). Čo už, musíme sa uspokojiť s jednou radovkou v priebehu niekoľkých rokov, či už pod hlavičkou domovských MADE OUT OF BABIES, alebo zaláskovano-nenávistného projektu BATTLE OF MICE.
"The Ruiner" je bezpochyby jednou z najočakávanejších tohtoročných nahrávok na poli modernej tvrdej muziky. Zvuková stopa ukrytá v prekrásnom obale by veru nemala sklamať tých, ktorí sa už s fenoménom Julie Christmas stretli. Jej ambícia upútať čo najviac nových fanúšikov je celkom zjavná a v žiadnom prípade nie naivná. "The Ruiner" je najzrelejším a najdospelejším dielom v katalógu MADE OUT OF BABIES. Hudobná agresivita je tu podávaná v rozumných dávkach a v správnych momentoch. Žiadne bezhlavé plytvanie energie, žiadny zbesilý beh špinavými ulicami New Yorku ako v minulosti. "The Ruiner" je rozvážna prechádzka chladnokrvného, sofistikovaného vrahúňa. "The Ruiner" je luxusný výklad aktuálnych trendov tvrdej muziky - od post rocku až po ušitrhajúci noise - úvodná "Cooker" je ako prebudenie hriešne krásnej figuríny v ňom. Nadýchané ružové šatočky, krátke zorientovanie sa v priestore, uchopenie najväčšieho kuchynského noža a už vás naháňa s revom "run, run for your life". Úžasná Julie v plnej paráde!
Poslucháčsky najvzrušujúcejšie momenty prichádzajú spolu so zimomriavkami v parádnej "The Major", kde sa nad orientálnou gitarovou linkou Brendana Tobina hypnoticky vznáša Julie so svojím naliehavým medovým hláskom a rozpráva ďalší z temných príbehov svojho čierno-sivého umeleckého sveta. Popové aranžmány tohto albumu občas pripomenú slávnych Britov SKUNK ANANSIE, v tomto prípade samozrejme značne pritvrdených a zašpinených. Stiedanie týchto pasáží s tvrdými hlukovými vlnami robí album "The Ruiner" riadne nákazlivým. Keď si k tomu pripočítate Julie Christmas a jej hlas, prechádzajúci plynule zo šepotu malého strateného dievčatka do revu nasratej harpyje, nemá táto doska ďaleko od absolútnej dokonalosti najlepšej nahrávky s vokálom našej divy, "A Day Of Nights" od už spomínaných BATTLE OF MICE. Mimochodom, záverečná skladba na "The Ruiner", temná "How To Get Bigger" je vo svojej podstate akoby odkazom na túto fantastickú dosku.
Julie Christmas je prírodný úkaz. Julie Christmas je Henry Rollins v sukni. Divoká, nespútaná speváčka, z ktorej striekajú emócie na všetky strany. Ak znie jej hlas takto zo štúdiovej nahrávky, neviem si predstaviť, čo asi tak stvára naživo.
Najdospelejší a najvyzretejší zo všetkých troch počinov MADE OUT OF BABIES. Luxusná výkladná skriňa aktuálnej tvrdej rockovej muziky.
9 / 10
Cooper
- basgitara
Julie Christmas
- spev
Matthew Egan
- bicie
Brendan Tobin
- gitara
1. Cooker
2. Grimace
3. Invisible Ink
4. The Major
5. Buffalo
6. Bunny Boots
7. Stranger
8. Peew
9. How To Get Bigger
Datum vydání: Úterý, 24. června 2008
Vydavatel: The End Records
Stopáž: 42:33
Produkce: Andrew Schneider
Studio: Translator Audio, Brooklyn, NY
-bez slovního hodnocení-
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.