Pádná odpověď na první část nešťastného projektu „Saana - Warrior Of Light“ či jednoznačně srozumitelný vzkaz všem těm, kteří Timu Tolkkimu nemohli odpustit zaříznutí STRATOVARIUS, to všechno měl být projekt REVOLUTION RENAISSANCE a jeho debut. Čistě teoreticky. Ve skutečnosti však ani na jednu z těchto předpokládaných rolí alba „New Era“ nedošlo. Navzdory převelikým očekáváním, navzdory účasti hned tří pěveckých es a navzdory tomu, že Tolkki je stále považován za skladatele par - excellance. Důvod je prostinký – posledně jmenovaný fakt nezměrného Tolkkiho autorského potenciálu už zkrátka nemá nejpevnější půdu pod nohama, což se musí zákonitě někde projevit.

Nejvíce ovšem tato skutečnost zamrzí při poslechu trojice Tobias Sammet, Michael Kiske (který, jak zřejmo, by ten metal prostě chtěl dělat, ale s ohledem na léta budovanou image se to nejspíš stále bojí říct nahlas) a Pasi Rantanen (THUNDERSTONE), jejíž pěvecký potenciál je díky tomu na zcela průměrném materiálu „New Era“ doslova prohospodařen. S takovými hlasy by se daly natáčet věci, škoda mluvit. Takto se však musíme spokojit jen s desítkou skladeb vyšisovaných z kdysi dokonale padnoucího oblečku střihu STRATOVARIUS (a nic na tom nemění ani spekulace, podle níž byly všechny původně skládány a zamýšleny právě pro Kotipelta a spol.), jimž není cizí žádný z doplňků, které kdy tahle veleúspěšná speed – power metalová parta používala. Pravda, někdy to ještě dopadne nad očekávání dobře, zejména když Tolkki vysloveně (ehm, obrazně řečeno, samozřejmě) nevezme nějakou starší skladbu své ex - mateřské skupiny a drobným zatřepáním z ní udělá zbrusu novou věc. Tady mám na mysli zejména příjemně melodickou Kiskeho „I Did It My Way“, Rantanenovu „We Are Magic“ (tu navíc díky kouzelnému refrénu pasuji na vůbec nejsvětlejší okamžik celého alba) či znovu Kiskeho ploužáček „Keep The Flame Burning“ (s krásnou píšťalou) a závěrečný hymnus „Revolution Renaissance“, jiskřící notnou dávkou charismatického napětí. Když ale finský kytarový samorost udělá přesný opak, jakože ve zbytku alba se tak děje víceméně neustále, je to už minimálně na pováženou. „Heroes“, „Glorious And Divine“ (zřejmě jen náhodou obě Sammetovy věci z celého alba), „Born Upon The Cross“ nebo „Last Night On Earth“, bože, to je takový STRATO - výprodej, až je mi stydno za umělce samotné. Ale co bych se rozčiloval, kdo chce kam, pomůže si sám, není-liž pravda.

Jen ta destinace, kam mají REVOLUTION RENAISSANCE momentálně namířeno, to opravdu není pěkné místo. Ale třeba se to s tím, jak se studiová sestava zodpovědná za „New Era“ přemění v trvalé obsazení skupiny (oznámené ve složení Gus Montano /voc./, Timo Tolkki /g./, Bjorn Englen /bg./, Mike Khalilov /key./ a Bruno Agra /dr./) uklidní, usadí a my zase začneme slýchat věci, které za to opravdu stojí. Do té doby nicméně nemohu než vyslovit velmi podstatné znepokojení. Takhle tedy renesance (o revoluci snad ani raději nemluvme) rozhodně nevypadá.