RIMORTIS jsou pracovití. To je fakt, který jim nemůže odepřít ani ten nejzavilejší odpůrce a nepřejícník. Alespoň tedy, co se koncertního křižování naší republikou a periodicity nahrávek týče. Bič a pečlivé plánování v dvouletkách má kapelník Václav Mrzena zřejmě dávno dobře zažité, tak snad aby fanoušci nezakrněli, nabourává se mezi řadovky s tradičním odstupem pro změnu DVD. Pro undergroundovou kapelu (ať to v souvislosti s RIMORTIS zní sebedivněji) krok vskutku netypický a určitě i hodně odvážný.

Bývá zvykem opatrně našlapovat kolem speed metalové horké kaše, ovšem já si do ní dovolím hned zkraje šlápnout. Nejpozději od třetího alba „Stín křídel“ je v podstatě fuk, jakou písničku od RIMORTIS posloucháte - kapela zajela do šablony, ve které se klišé nešetří, stále stejná tempa, podobné nápady. Vezměte kus STRATOVARIUS, drobet KREYSON, hodně klasického heavy speedu se štipkou nefalšovaného bigbeatu a máte recept. Posluchači v našich krajích to tak přece mají rádi. No dobře, budeme-li spravedliví, musíme zmínit ještě šikovné klávesy Jakuba Lišky a po odbourání některých žánrových manýr i sytý hlas Milana Hloucala. I když, jaképak odbourávání... vibráto v hrdinném tenoru lidi prostě milují, takže proč vlastně? Zdá se vám, že je vymalováno a už není o čem psát? Omyl vážení, tohle je DVD.

A půjdeme-li po zpracování disku, kormidlo se otáčí, protože jde o hodně dobře odvedenou práci. Základ pochopitelně tvoří koncert z pražských Kbel ze dne 25. ledna 2008 a jestli ho lze vystihnout jedním slovem, bude to určitě „dobrodružství“. Je zajímavé sledovat, kolika změnami temp projde jedna písnička. Začne se dejme tomu v odpovídajícím, ovšem už předrefrén poskočí o řadu úderů srdce vzhůru, abychom raketově prosvištěli přes mnohohlasý refrén zase zpátky na původní rychlost. Jako na tobogánu. Je znát, že v plné pohotovosti tak zůstává nejen divák u obrazovky, nýbrž i samotná kapela čeká, v jakém tempu přijde příští motiv. Z tohoto pohledu je jasné, že pokud se studiově upravovalo či dohrávalo (a není důvod pochybovat o tom, že něco určitě ano - viz občasné vícehlasy při otvírání pusy jediného člena), pak rytmika zůstala původní. A potvrzují to nejen ty již zmiňované rytmické proměny a rozpadlé breaky, nýbrž také bramboračka v dupácích, která vylézá hlavně ve středních tempech („Říše slunce“, „Vesmírem plout“). Když už jsme u těch písniček, čerpalo se pochopitelně především z posledních dvou alb („Stín křídel“ a stále ještě aktuálního „Vesmírem plout“) s jedinou výjimkou stařešiny „Rozcestí osudu“.

Sedm přítomných kamer vykonalo své. Slušný obraz, příjemný střih - tak akorát - nic podstatného, co se děje na jevišti, nezůstane pro diváka skryto, ale člověka z něj nerozbolí hlava. V rozumné míře se používá rozdělení obrazu, abychom si mohli vychutnat dva členy najednou (pochopitelně hlavně v dvojhlasých sólech či zpěvech), jako šafránem se kořenilo těch pár zpomalení, pošetřených hlavně na důležité okamžiky, kdy se do akce dostává i střídmá pyrotechnika. Tady skutečně není důvodu k výtkám. Je vidět, že i kapela se rádně nachystala a fanouška neošidí o nic z toho, co k podobným koncertům patří. V míře vrchovaté tu máme všechny ty hecovačky, roztleskávačky, ukazovačky, synchronní zvedačky i rozezpívačky pravá, levá - prostě mňamka UAA, jak by řekli králíci z klobouku. Akvabely hadr. Čekáte-li na sólo výstupy, dočkáte se - show kytar a kláves v klasicistním duchu je příjemným zpestřením, navíc ukazuje, že nová akvizice za kytarou (Jakub Vácha), jehož je disk premiérou, může být pro kapelu přínosem, bubenické sólo však už trochu nadbytečností. Roztomilý je i secvičený nástup na závěrečnou klaněčku. Jak říkám, nic není ponecháno náhodě.

Dalším lákadlem pro fanoušky bude určitě videotéka. Obsahuje všechny klipy, co má jen kapela k dispozici a především ten úplně nejnovější ke skladbě „Rimortis II“ skutečně stojí za to. Čekáte-li další draky a růže, jste na omylu, tady jsme na kolbišti managerů. Nečekané a povedené. Z těch ostatních neznámých zmiňme ještě legrácku z hostivařského studia nebo dvě akustické ukázky z Kbel, jenže ty, aby mohly skutečně zaujmout, by potřebovaly drobet onačejší kytarový doprovod, než jen těch pár táborákových akordů. Komu nestačí koncert ani klipy, toho čeká vkusně a do hloubky zpracovaná historie kapely, kterou představí sami jednotliví členové. Zhruba půlhodinové povídání doplňují v prostřizích fotky či videa k právě probíranému tématu, takže na přetřes přijde i celá řada zajímavých informací nebo pikantnějších záběrů. Co ještě zbývá? Fotogalerie. Tedy spíše slideshow - od současnosti do počátků uskupení - podmalované písní „Černý kůň“. Tečka

Ano, můžeme skupině vyčíst drobet odbitý a strohý obal. Můžeme se pozastavit nad střídmějším světelným parkem nebo litovat absence 5.1 zvukového formátu. Ale proč? „... už bijí zvony...“ je DVD kapely, která vlastními silami a z vlastních zdrojů vyprodukovala disk, který svým zpracováním dává na prdel pohyblivým obrázkům i spoustě mnohem slavnějších jmen, třebas i finančně zaštítěných firmou. A to je rozhodně příjemná zpráva pro všechny - ono to jde, a ne že ne!

Bodování si odpustím, snad pochopíte...

(foto archiv skupiny)