OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z mála vůdčích kapel českého doom metalu první poloviny devadesátých let, jež se dožila současnosti a jako bonus k tomu (i když jak pro koho…) zůstala věrna své stylové škatulce – i to jsou REACTION EXTASY TRANCE, neboli R.E.T. Většina tehdejších souputníků je buď již zcela mrtva, příp. otočila kormidlem do vzdálených a hodně odlišných vod. S tím však R.E.T. nemají ani ten nejmenší problém. I přes určité komplikace se sestavou se zdají být nesmrtelní (již téměř dvacetiletá existence si zaslouží obdiv) a tu svou pomalu se vlekoucí doometalovou káru s poklidem táhnou dál…
I když s poklidem… výměna zpěváka jistě nepatří mezi položky, které lze považovat za zanedbatelné. Zvlášť když se jedná o natolik charakteristický hlas, jímž Yarin kay Querry bezesporu disponoval. Změna je to o to překvapivější, že jeho místo zaujala žena, konkrétně tedy Zuzana Ferfecká Březňáková. Čímž se dostáváme k otázce, zda se to nějak projevilo na hudebním výzoru kapely…Zuzana vlastní pěkný vokál nesoucí se přibližně v linii současných WITHIN TEMPTATION / EVANESCENCE, což při aktuální heavy-doomové podobě R.E.T. působí poněkud zvláštně, nikoliv však nezajímavě. Kapela s ženským zpěvem koketovala již v minulosti, přesto se její tvorba až díky tomuto kontrastu nad očekávání projasnila. Dostatečná žánrová zadumanost se z tvorby třineckých ani díky popisovanému tahu nevytratila, jednotlivé zvukové plochy jsou stále dostatečně rozpliznuté po celé šíři, avšak větší prostor dostává přímočarost a chytlavost jednotlivých motivů. Pakliže se fanoušek R.E.T. přenese přes ono (pro někoho možná nepříjemné) překvapení týkající se výměny frontmana, obdrží pravděpodobně přesně to, co si představoval.
Od „New Feelings“ rozhodně není možno očekávat nějaký milník – monument, který by jednoznačně a definitivně zatřásl tuzemskou, natožpak světovou scénou, zvlášť když současným žánrovým „trendy“ hybatelem jsou spíše drone/sludge/apod. záležitosti. Přesto se jedná o dílko poměrně příjemné, vyzrálé a poslouchatelné, určené však zejména ušním bubínkům dlouholetých vyznavačů kapely.Solidní doommetalová porce ze slezských luhů a hájů.
6 / 10
Zuzana Ferfecká Březňáková
- vokály, piano
Roman Kufa
- kytary
Daniel Matuszny
- kytary
Zbycho Malý
- basa
Mirek Holub
- klávesy
Jiří Szoty Szotkowski
- bicí, perkuse
hosté:
Jana Stonavská
- vokály
Kateřina Delinčáková
- vokály
Kateřina Szusciková
- vokály
Kateřina Rašíková
- vokály
Štefan Riho
- housle
1. Insomnia
2. The Feelings
3. I Know
4. Firefly
5. Dying In The Rain
6. Sleepless
7. The Drowning
8. In My Arms
9. Heaven Forever
10. A Prayer For The Damned
New Feelings (2008)
The Dark At The End Of The Tunnel (2004)
In Love With Blood (2002)
X (1989-1999) (1999)
In memories (1996)
Depression (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: R.E.T
Stopáž: 48:13
Produkce: R.E.T.
Studio: G. M. Recording Studio Jablunkov
Je to bída. Bez Yarina to nemá ani zlomek předchozí atmosféry.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.