OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vydání akustické či – jako v tomto případě – poloakustické nahrávky již v současné době není ničím neobvyklým. Občas se provedení vyvede (např. THE GATHERING a jejich živák „Sleepy Buildings“), jindy nikoliv… Tak jako tak, ve valné většině případů se jedná o záležitost určenou spíše jen sběratelům či ortodoxnějším přívržencům toho kterého seskupení. Do podobné kategorie spadá i ANATHEMA a jejich aktuální kompilace „Hindsight“. Zlí jazykové tvrdí, že kapela již nemá co nabídnout, pročež jistě očekávají jeden z posledních hřebíčků do rakve druhdy zbožňovaného spolku. Já však tento názor nesdílím – liverpoolští mě stále baví, s jejich „radioheadovatěním“ nemám ani ten nejmenší problém a možná jako jeden z mála očekávám s napětím novou nahrávku.
Věnujme se však této kompilaci – již dříve byly tu a tam zveřejněny jisté akustické verze starších skladeb (např. na další výběrovce „Resonance“), avšak až nyní se britští sympaťáci rozhodli přeměnit deset ze svých největších hitů (plus jednu novinku k tomu). Síly jsou přitom rozloženy poměrně rovnoměrně mezi všechna alba počínaje „Eternity“ (největší zastoupení má vcelku očekávaně prozatím poslední řadovka „A Natural Disaster“, z níž se na album dostaly hned tři tracky). Nutno říci, že výběr je poměrně reprezentativní a skladby, které ANATHEMA zvolila, si o podobnou transformaci jen a jen říkaly. Vesměs se jedná o emocionálně vypjaté kousky, kterým křehká podoba tuze svědčí – přesmutné klasiky jako „Fragile Dreams“, „Inner Silence“ či „One Last Goodbye“ (s poněkud haprujícím vokálem) z období staršího, stejně jako nádherně gradující „Leave No Trace“, „Temporary Peace“ a „Flying“ z období novějšího. Potěší také zařazení minimalistické „Are You There?“, která dostává v semi-akustickém provedení zcela nový rozměr, je snad ještě lepší než originál a lze ji označit za jednu z nejpovedenějších (obecně je možno hovořit o tom, že především kompozice z posledních dvou alb zní v této podobě velice přitažlivě). Výrazně však zaostává singlová novinka „Unchained (Tales Of The Unexpected)“, která obzvlášť v porovnání se zbytkem alba působí dosti vycpávkovým dojmem.
Nová aranžmá skladbám určitě svědčí. Akustické, elektrické i orchestrální prvky v globálu vytvářejí poměrně zajímavý souhrn z toho nejlepšího, co kdy ANATHEMA nabídla. Výsledek je však pochopitelně určen pouze pro uši fanoušků nejvěrnějších, k čemuž snad ani není třeba dodávat více. Berte nebo nechte být.
(Polo)akustické verze starých známých skladeb + jedna novinka. Berte nebo nechte být.
7,5 / 10
Vincent Cavanagh
- vokály, kytara
Danny Cavanagh
- kytara
Jamie Cavanagh
- basa
Les Smith
- klávesy
John Douglas
- bicí, perkuse
Lee Douglas
- vokály
+
David Wesling
- cello
Duncan Patterson
- mandolína
1. Fragile Dreams
2. Leave No Trace
3. Inner Silence
4. One Last Goodbye
5. Are You There?
6. Angelica
7. A Natural Disaster
8. Temporary Peace
9. Flying
10. Unchained (Tales Of The Unexpected)
The Optimist (2017)
Distant Satellites (2014)
Weather Systems (2012)
Falling Deeper (orchestrální album) (2011)
We're Here Because We're Here (2010)
Hindsight (kompilace) (2008)
A Moment In Time (DVD) (2006)
Were You There? (DVD) (2004)
A Natural Disaster (2003)
A Vision Of A Dying Embrace (DVD) (2002)
Resonance 2 (kompilace) (2002)
A Fine Day To Exit (2001)
Resonance (kompilace) (2001)
Judgement (1999)
Alternative 4 (1998)
Eternity (1996)
The Silent Enigma (1995)
Pentecost III (EP) (1995)
Serenades (1993)
Crestfallen (EP) (1992)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Kscope Music
Stopáž: 52:42
Produkce: Anathema
Nesklamali.. ale ani neprekvapili (až na tú Are you there? nádhera)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.