Polští Damnable se svým dílkem Inperdition zařadili mezi mé deathgrindové oblíbence. Žel další jejich nahrávky mne nezaujaly už tolik jako zmíněný první oficiální počin. Totéž naneštěstí platí i pro jejich novinku. Tedy ne že by Damnable natočili špatnou desku. Problém je v tom, že Completely Devoted vznikalo v pro kapelu poněkud hektické době, kdy měli potíže se sestavou. Takže i přes všechny rychlé kytarové jízdy, Baynův hluboký vokál a zajímavé texty je tahle jinak dobrá deska vskutku a doslova zprzněna sice rychlým a ne špatně naprogramovaným, ale bohužel dost zvukově sterilním bicím automatem. Jsem si naprosto jistý, že kdyby Damnable natočili tuhle desku z živým bubeníkem, vznikl by velmi dobrý deathgrindový počin. Asi by nepřekonal osobitost Inperdition, ale v každém případě by se jednalo o nadstandard. Navíc Completely Devoted má oproti Inperdition lepší zvuk. Připočtete-li si k tomu velmi pěkně graficky zpracovaný booklet a obal od GRAALa /který jim dělal již obal staršího splitka s Incarnated/, Completely Devoted by se možná Inperdition vyrovnalo. Naneštěstí následkem personálních čachrů na postu bubeníka došlo k tomu, že tu teď namísto radosti z poslechu dobré desky musím vyjádřit zklamání. I přes zmíněná hudební pozitiva a sympatické Baynovy texty, reflektující jeho pohled na realitu každodenního života a zamýšlející se nad lidskou existencí, musím chtě nechtě konstatovat, že mne jedenáct songů z této desky někde kolem třetího začíná značně nudit. Ten automat mi jednoduše vadí a jinak dobré muzice značně ubírá na síle i zajímavosti. Celou věc nezachrání ani závěrečná pseudounplugged skladbička Light Song, ani do placičky vypálený živý záznam vystoupení Damnable. Škoda... Možná by stálo za to desku přemíchat a nahrát ji s živým bubeníkem. Pokud ho Damnable seženou...