Pravděpodobně nejvíce kontroverzní deska tohoto roku na poli extrémní metalové produkce nese jméno „The Unspoken King“. Nestojí za ní nikdo menší než montrealští CRYPTOPSY, jedni z nezpochybnitelných leaderů a revolučních inovátorů tech-death/grindové scény v památných letech 1993-2000. Pokud však pozorně sledujete post-Levasseurovskou genezi kanadské ikony, těžko vás ona zmíněná kontroverze může nějak výrazněji překvapit. Jestliže stylový veletoč (a já stále trvám na tom, že veletoč nadmíru povedený) se štítkem „Once Was Not“ byl prvním velkým varováním, tak „The Unspoken King“ je definitivním rozloučením se s minulostí a zároveň dalším odvážným krokem směrem k masivnímu multižánrovému experimentování.

Že nová deska CRYPTOPSY přinese věci nevídané a neslýchané už ostatně naznačil samotný příchod nových členů, konkrétně klávesistky Maggie Durand a především pak vokalisty Matta McGachyho, jehož hrdlo mělo kromě obvyklých stylových rejstříků obsáhnout i čistý zpěv, čili atribut, který si v rámci produkce CRYPTOPSY dokázal představit jen málokdo. Poslední zbytky víry v návrat do historie pohřbila perla kapely, bubenické eso Flo Mounier, jenž ze svého domácího studia při příležitosti nahrávání bicí stopy označil „The Unspoken King“ za odvážné a nejvíce různorodé album v diskografii kapely.

Ovšem pozor, úvod nového manifestu CRYPTOPSY převratné experimenty rozhodně nenabízí, ba právě naopak, šine si to ve stejných kolejích jako kdysi za časů DiSalvových (konkrétně mám na mysli mistrovský záznam „And Then You´ll Beg“). Osobně to však za kdovíjak šťastný krok nepovažuji. Jistě, všechno je to instrumentálně bezchybné a navíc disponující jistým náznakem unikátního dobového spiritu (obdobné ladění kytar, McGachyho vokál, ne nepodobný tomu DiSalvovu), leč něco tomu přeci jen chybí … Kdo hádá kreativitu a nezaměnitelný glanc kytarového solitéra Jona Levasseura, hádá správně. Pokud po mě chcete extrakci momentů, které lze v rámci první trojky skladeb považovat za překvapivé, bez váhání sahám po „The Headsmen“ a příjemném old-schoolovém riffu, jenž startuje druhou polovinu kompozice. Od položky číslo čtyři, neboli od „Bemoan The Martyr“, však dochází na kapelníkova slova a CRYPTOPSY začínají v plné parádě odhalovat své trumfy pro rok 2008. McGachy nasazuje čistý vokál, leč ten v kontrastu s nadzvukovými Mounierovými sypanicemi a krkolomnějšími šestistrunnými předěly nevyznívá zrovna dvakrát kompatibilně. Škoda. Následující „Leach“ přináší ještě různorodější materiál, přesto jí McGachyho variabilní hrdlo sluší o poznání více. Kanaďané zde doslova šokují implementacemi thrashových (nástup), heavy metalových (sólo) a atmo-metalcoreových (refrén) elementů. Přesto „Leach“ hodnotím palcem nahoru, tedy přesně opačným gestem než náleží šesté skladbě „The Plagued“, která se moderním US metalcorem nechala inspirovat až přespříliš (nejen vokálně, ale bohužel i rytmicky). V závěru necelých padesát minut dlouhé novinky se opět dostávají ke slovu složitější vzorce s kvalitativním puncem „And Then You´ll Beg“, ovšem často křížené s o to rovnějšími, až příliš čitelnou melodikou protkanými úseky (slyšte „Anoint The Dead“).

„The Unspoken King“ disponuje o poznání vyváženějším mixem, Floova artilerie tedy již neční nad ostatními nástroji tak výrazně, jako tomu bylo v případě předcházející desky „Once Was Not“. Naopak black metalový opar nám trochu vysublimoval, položky jako „Endless Cemetery“ na novém albu rozhodně nehledejte, to samé však bohužel platí i pro nesmírně intenzivní výsypy typu „Carrionshine“. Velkým osvěžením je McGachyho vokální diversita, snad jen s výjimkou nadužívaného čistého zpěvu ve skladbách „Bound Dead“ a „Contemplate Regicide“.

Kanadská legenda dokázala překvapit i v roce 2008, z mého pohledu ve většině případů pozitivně. Negativní kritika se týká levných a místy jako pěst na oko působících metalcoreových citací a nepochopitelně protahovaných kompozic v samotném závěru alba. V těchto momentech jinak výtečně šlapající „The Unspoken King“ ztrácí na dynamice a, nebojím se to prohlásit, zcela zbytečně devalvuje jinak stále mocnou gloriolu CRYPTOPSY.

Jak hodnotím předchozí desky:

Blasphemy Made Flesh [7.5/10]
None So Vile [9/10]
Whisper Supremacy [10/10]
And Then You´ll Beg [10/10]
Once Was Not [10/10]