Tak jako se hurikán, tornádo či jiná podobná varianta apokalypsy po chvílích největšího běsnění roztrhá a rozmělní do malých bouřek, větrů a lijáků, doznalo i původně razantní hudební směřování německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER za léta fungování (první vyjížďka téhle jezdecké partičky se konala již v roce 1995) a sedmi řadových albech stejného rozředění. Pravda, kdo zná jejich poslední desky, nebude asi tímto vývojem (a mým konstatováním) nijak překvapen, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že aktuální nahrávka „Licht“ to všechno zrekapitulovala a podtrhla tak, aby to bylo jasné úplně všem. Ano, stejně tak jako z jejich textů kompletně a definitivně zmizela angličtina, stali se i D.A.R. (čerstvě posílení kytaristkou Lady Cat-Man) kapelou, která má daleko nejblíže k metalovému střednímu proudu, než k jakémukoliv z jeho extrémních protipólů.

„Nach der Ebbe kommt die Flut
und bringt das Leben mit.
Egal wie weit es floh,
es kommt, es kommt, es kommt zurück.“
(„Nach Der Ebbe“)

Postavení, ve kterém se Fuchs a spol. momentálně nacházejí (tedy na výsluní katalogu slovutných Nuclear Blast, na němž jsou velmi hlasitě vyvoláváni s poněkud zbytečným odkazem na RAMMSTEIN), a výsledky, jež se od nich proto očekávají, by ostatně jen velmi těžko mohly vyústit v nějaký jiný druh (dejme tomu) kompromisu. „Licht“ je proto albem čitelným stejně jako světlo, kterým si D.A.R. posvítili sami na sebe. Nezapře autorskou dílnu, ze které ještě pořád lezou silné a dlouho zapamatovatelné kusy, nicméně zásadním způsobem se smířilo s prostým melodicko - metalovým výrazem, neboť v oblasti pokusů a výletů jinam už má vystaveno ortodoxní stopku. A pokud člověk nemá nic zásadního proti zmiňované ztrátě odvahy k experimentování, mohl (neříkám, že měl) by být s novinkou Jezdců spokojený. Na poctivou a říznou metalovou strunu udeří hned na několika místech (úvodní pecka „Es Wird Schlimmer“, skoro titulní „Wir Sind Das Licht“ anebo „Adrenalin“ a „Der Weg“ ze stejnojmenného doprovodného EP), v neutrální melodické poloze si rovněž dokáže poradit (optimistická „Auf Die Liebe“, skočná „Heut´ Ist Der Tag“ či krapátko obhroublá „Wir Hoffen“) a ani v hymnicko - baladickém ohledu se úplně neztratí (krom příjemné „Der Elende“ tu máme v „Nach Der Ebbe“ i obligátní variaci na a-mollovou „Kočka leze dírou, pes oknem“, jinak a především známou jako Smetanovu „Vltavu“). Pokud vám pak ve výčtu skladeb chybí ještě dva kusy ze samotného závěru alba, postrádáte je správně, nicméně spíše zbytečně. Zejména „Auferstehen Soll In Herrlichkeit“ je totiž jen drobným výrobním odpadem, se kterým se při výrobě alb jako „Licht“ musí tak nějak počítat.

Co bude dál, toť otázka do pranice. Jestliže totiž tornádo, hurikán a jiné podobné varianty apokalypsy jednou definitivně a úplně vyšumí, můžeme se oprávněně ptát, zda to samé nečeká i DIE APOKALYPTISCHEN REITER. Zatím nejspíše ne (rozsáhlé podzimní klubové turné, které zřejmě teprve podruhé v historii nemine ani Českou republiku, tomu ostatně rovněž nenapovídá), nicméně kdo ví. Příroda (tu metalovou nevyjímaje) je v tomhle směru naprosto nevyzpytatelná.