Povězte mi upřímně: proč kameny s nejvyšším počtem karátů bývají skryty veřejnosti? Proč se jim nechce zářit? Jsou zvláštní, tyhle syrové diamanty. Raději jsou zasazeny hluboko v hornických šachtách, bez jakékoliv touhy být objeveny. Ony se Vám normálně obyčejnsky schovávají. Ačkoliv mají potenciál zdobit řemeslně nejlépe opracované šperky, zůstávají bez jakékoliv cílevědomosti pod povrchem, kde si volnodušně zevlují bez náznaku snahy vykoulet se na denní světlo. Horník, který je objeví, se i celkem zapotí, aby podobný poklad vyloupnul. A to se občas vůbec nepodaří nebo pouze s tím, že potenciální šperk poškodíte,díky tomu, že je příliš pevně přirostlý k rodné skále.

O kom, že to mluvím? Tak zkuste hádat, máte jedinou možnost. Nápovědu? No dobře. Dám: Jsou z Plzně. Cože to od zasvěcenců slyším? MADE BY THE FIRE? E-éééé. Chyba, ti to tentokrát nejsou, ačkoliv splňují všechny předešlé body. Tentokráte to bude o jejich sousedech ze zkušebny – letitém, ale výtečně šlapajícím alternativně-extrémním prskoletu zvaném JETWAY. Kapela, která je původní domovskou lodí kytaristy z DIVE Filipa Noska, má v aktuální sestavě dalšího "dajváka" a to zpěváka Davida, který pohání tuto bárku bezpražcovým pádlem. Jejich studiový počin nemá vydavatele, téměř nemá ani obal, nemá jméno, nikde se nedozvíte, že se dá koupit/vyšmelit/vyměnit nebo ukrást, zkrátka obsahuje typické příznaky borské antiambicióznosti. Přesto tato banda existuje a jejich hudba je to na naše poměry parádní. Zkuste rozmlátit v jednom hmoždíři tyto bylinky: stvoly jazzrockových pampelišek, čerstvou grindovou kůru, ostny z death metalového bodláčí a pestíky hardcorových kvítků. Pokud to celé zalijete horkou vodou a pořádně vylouhujete vznikne slušný lomcovák, který se dá přirovnat k peprnějšímu KOMBUCHOVÉMU výluhu.

Ačkoliv celý materiál má sedm skladeb je skladný, zhuštěný a pěkně složený do necelých dvanácti minut. Počátek, ve kterém najdete kytarové šmidlikání, se rychle zvrhává ve válcovnu na hrubozrnné rašple a pak už se to jen tak nezastaví. Vkusným klouzavým bas-groovem, který mi dává vzpomenout na Lese Claypoola, počíná hymna o domečku pro jednu z nejoblíbenějších rostlin kapely nazvaná „Skleníček“. Minutová pecka ozdobená trylkující tapovanou kytarovou krajkou nabírá sílu, až je z ní pořádně tuhé sukno. Uprostřed následující písničky „Jezevec“ se vždycky musím přesvědčit, že neposlouchám nějakou zakutanou bonusovku k albu „The Painter´s Palette“ od EPHEL DUATH, protože feeling některých části je okatě tisovský a rozhodně to není výsadou jen jedné části a jen u této skladby, ale mnoha dalších fragmentíků celého mini-materiálu. Příznivci ZUBROWSKY a podobných kudrnatých skvostů budou nadšeni. Vzhledem k poměrům členů ansámblu má nahrávka i velmi povedený zvuk, čemuž nadšeně tleskám – nicméně nic to není v porovnání s hudebním masakrem, který JETWAY dokáží rozpoutat živě. Když mají dobrý den…