OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je zaujímavé čítať si svoju vlastnú, tri roky starú recenziu na album „Dark Ages“ s ódami na najtemnejšiu a najtvrdšiu podobu SOULFLY a počúvať pritom novinku „Conquer“, ktorá z podobných prívlastkov robí ozrutným spôsobom trhací kalendár. Veru, žijeme oveľa temnejšiu dobu v porovnaní s rokom 2005 a Max Cavalera ako citlivý umelec túto skutočnosť dokonalým spôsobom reflektuje a pretavuje do nôt, ktoré svojou ťažobou a naliehavosťou prinášajú neuveriteľnú katarziu.
Rovnako tak má Max (možno ešte viac manažment okolo neho na čele s manželkou Gloriou) prst na tebe doby a veľmi umne kuje železo za horúca. Thrash metal vo všetkých podobách zažíva dnes doslova novodobú explóziu, bola by škoda nevyužiť plné priehrštia nápadov pozoruhodne plodného autora, ktorý nielenže stál pri jeho prvotnom šírení po celom metalovom svete v druhej polovici osemdesiatych rokov, ale ešte aj dnes s prehľadom surfuje v búrlivých komerčných vlnách plných mladých dravých žralokov.
„Conquer“ v mnohých ohľadoch nepripomína typický album SOULFLY. Je skôr vyzretejším, mohutnejším nasledovníkom tohtoročného zárezu „Inflikted“, ktorý Max spáchal na veľkú radosť všetkých fanúšikov starej SEPULTURY so svojím bratom Igorom pod hlavičkou CAVALERA CONSPIRACY. Masívny základ thrash a death metalu starej školy je tu spracovávaný zručnými majstrami svojho remesla do nesmierne vzrušujúcej podoby. Žiadny brazílski či balkánski ľudoví umelci, až na pár príjemných reggae a dubových vsuviek je „Conquer“ predovšetkým prísnym diktátom zdrvujúcej metalovej rúbanice. Pôvodný zámer vychádzať zo zlatých osemdesiatych rokov a odkazu velikánov tých čias je tu dotiahnutý do pozoruhodných detailov. Skúste si napríklad vypočuť skladbu „Warmageddon“, v podstate dokonalú zrážku typických poznávacích znamení BOLT THROWER a SLAYER. V riffovej ťažobe s názvom „Touching The Void“ sa dokonca cestovalo v čase až do prvej polovice rokov sedemdesiatych – je skrz-naskrz prekrásnou poctou tvorbe starých BLACK SABBATH.
Ak zostal Max verný niektorému z pracovných postupov pri tvorbe SOULFLY, tak rozhodne spolupráci so zaujímavými hosťami. David Vincent z MORBID ANGEL si s chuťou zareval v majestátnej otváračke „Blood Fire War Hate“, boxer Dave Peters, líder nebezpečne metalických hácéčkárov THROWDOWN je ozdobou parádnej singlovky „Unleash“.
„Conquer“ je, čo sa textov a v konečnom dôsledku aj hudobných aranžmánov týka, vojnový album plný temnej krásy a zdravej agresivity. Po inštrumentálnej stránke ide opäť raz o jasný dôkaz všestrannosti a talentu všetkých zúčastnených pánov muzikantov – najmä však Marca Rizza, ktorý v jednej chvíli svojou gitarou orie na krvavých thrash-deathových poliach („Doom“, „For Those About To Rot“) a o pár minút neskôr už relaxuje v takmer art rockovej atmosfére šiesteho pokračovania kompozície „Soulfly“. Viac ako pozoruhodné.
Najlepší album od SOULFLY? Určite áno, hoci vám na ňom bude chýbať mnoho z tých „starých“ SOULFLY, ktorí svoj umelecký vrchol zažili predovšetkým na doske „Prophecy“, v hitovkách typu „Moses“. V roku 2008 ide jednoducho o iné, tvrdšie a metalovejšie hudobné teleso.
Najmetalovejší = najlepší album od SOULFLY.
9,5 / 10
Max Cavalera
- spev, gitara, berimbau, sitar
Marc Rizzo
- gitara, flamenco gitara
Bobby Burns
- basgitara
Joe Nunez
- bicie, perkusie
1. Blood Fire War Hate
2. Unleash
3. Paranoia
4. Warmageddon
5. Enemy Ghost
6. Rough
7. Fall Of The Sycophants
8. Doom
9. For Those About To Rot
10. Touching The Void
11. Soulfly VI
Enslaved (2012)
Omen (2010)
Conquer (2008)
Dark Ages (2005)
Prophecy (2004)
3 (2002)
Primitive (2000)
Soulfly (1998)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 57:20
Produkce: Max Cavalera
Studio: Porch Studio, Orlando, FL
Prakticky nulovy vyvoj, rozdiel medzi CC a Soulfly prakticky ziadny, takze si kapely doslova pletiete :) Škoda však,ze sa to dost rychlo opočuva. .+ bod za natlakovu BFWH :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.