Nechce se tomu ani věřit, ale klatovští thrasheři už odškrtávají poslední čárku z druhé desítky let svojí existence a slaví dvacáté výročí. Skupina, která si sice stihla udělat jméno ještě před listopadovou revolucí, avšak zpožděním při vydání debutu „Prosincová noc blíže neurčitého roku“ většinu svého náskoku ztratila. Skupina, která prošla bouřlivým vývojem, nebála se experimentovat, riskovat, i když to znamenalo zmatení a ztrátu ortodoxnějších fanoušků. Skupina, která v poslední době svůj vývoj dávkuje drobnějšími krůčky a konečně, alespoň trochu, začíná sklízet plody své dlouholeté, poctivé práce. A co by to bylo za oslavu bez pořádného dárku?
Tím hlavním jsou pochopitelně pohyblivé obrázky. Kdo by však sázel na obligátní koncertní záznam s trochou povídání navíc, šeredně by se mýlil. Hlavní devízou DVD je totiž dokument „Muka existence“, který mapuje celých dvacet let pěkně popořadě. Když vám řeknu, že trvá hodinu a čtyřicet minut, bude se vám to zdát zbytečně dlouhé, ale zdání klame. Všechno je totiž důkladně zmapováno, probráno s použitím patřičného zvukového doprovodu a spoustou archivních fotografií. K věci hovoří bývalí členové, zvukaři, novináři... pod kormidlem hudebního publicisty Františka Březiny, navíc (téměř) všichni zpovídání mají co říct, což vůbec nebývá pravidlem. Myslím, že i člověk kapelou a jejich hudbou nezasažený by celá „Muka...“ shlédl na posezení jako malinu, neboť je to skutečně povedený dokument s detailním (avšak ani chvilku nudícím) záběrem a patřičnou hloubkou rozhovorů. Klobouk dolů.
Druhou, dosti obsáhlou položku má na svědomí archív nazvaný „Galerie 20“. Čítá devatenáct video zastavení rozdílné kvality, vesměs nevalné, od úvodní dvojice z litvínovského Metal Massacre festivalu (1990), přes úsměvný rozhovůrek s mladičkou Luckou Vondráčkovou a následný playback „Rolniček“ na Miss Marmeláda (1992), prastarou „Když ďábel umíral“ s hostujícím Petrem Korálem na jakémsi parketě v Mochotíně (1997), další položky, kdy thrashové smrště střídá melodické období okolo „Příjezdu krále“ s Beštou coby sólovým zpěvákem (hlavně zaujme zvláštně řešený parket v Tupadlech - kapela hraje nahoře a dole pod ní stojí fronta na pivo), až po „domácí“ záběry z Klatov s malou výjimkou zastavení na pardubickém Fantasy metal festu II (2004). Vesměs domácí videa spíše po pamětníky, ale v rámci celku potěší.
I ten očekávaný koncert nakonec bude, respektive jeho část z klatovské Střelnice ze dne 24.11.2007 (zazní šestice skladeb) točená na pouhé 3? kamery. Na malinkaté pódium klubu se kapela sotva vejde a snad z tohoto důvodu je zachycena jen a pouze tahle krátká výseč vystoupení. Ale čert vem stísněnost, ďas sper, že šikovné prsty Tomáše Bešty sledujeme pouze z boku či maximálně z kamery usazené napevno na krku kytary Bešty Miloše. Osobně bych zkousnul vystoupení celé i za těchto podmínek, je to sice syrové, ale o to opravdovější.
Když už DVD, pak nesmí chybět ani klipy. Startují památné „Rolničky“, které skupina ještě stihla zrealizovat na podporu debutu, pak je ovšem velká dvanáctiletá prodleva a návrat do klipových teritorií až se Sašou Rašilovem, alias povedení „Turisté smrti“. Skvělý je i abstraktní „Dopis v lahvi“, plný stínů a tance, naopak za největší obrázkový přešlap považuji obrácení bílé dívky na pravou černou gotickou Míšu (byť bez bůčku) v „Hodině štíra“. Premiéru má ztvárnění novinky „Zánik domu Thrasherů“ a to je již naštěstí opět návrat do intelektuálnějších obrázkových vod. A+-kový „Oheň“ s hasiči SDH Obytce je pak bonusovou třešinkou.
CD kompilaci, jakémusi Best of (pardon, samozřejmě Bešt of, když v kapele působí hnedle dva Beštové) vévodí celá trojice novinek. „Ellen a šelmy“, coby pocta hlavní hrdince ságy o Vetřelci, se nese spíše ve středním tempu, nezapře hitový potenciál, ani typickou kytarovou harmonii. Klipový „Zánik domu Thrasherů“ je přísná klepačka, textově snad o internetovém masochismu, refrén je však paradoxně ještě mnohem silnější než v úvodním štychu. No a závěrečná „Toccata Da Orléans“ má pro změnu uctít slečnu z Arku, když hudebně by se pro svou přímočarost klidně hodila i bokovce A+. Zbylých 19 kousků pak už zcela v tradičních mantinelech podobných alb prosviští celou diskografií skupiny s pochopitelným důrazem na thrashovou minulost i současnost. Inu, však se na posledních dvou řadovkách uzavřel kruh a kapela se po spirále vrátila k samotnému začátku, byť samozřejmě o mnoho zkušeností bohatší, s přihlédnutím na aktuální dění na scéně. Ale to je dávno známý příběh...
Kompilace a výroční DVD, tudíž bez bodového ohodnocení.