Snad ještě více než kdy jindy jsem byl tentokráte zvědav, jak to dopadne s diváckou účastí. Důvod je nasnadě - DIE APOKALYPTISCHEN REITER podle všeho nejsou z kapel, které by spolehlivě přilákaly nepřehledné davy, a veřejné prohlášení, že se člověk chystá na jejich vystoupení, si kolikrát daleko spíše než souhlasné přitakání vyslouží pochybovačný pohled. Ale co už, každému podle libosti, která přece nemusí být vždy táž. Téměř naplněné Rock Café nicméně minulou středu potvrdilo, že ani těch, kteří si našli svou cestu na teprve třetí vystoupení D. A. R. v České republice, není rozhodně málo, takže kapela to nejspíš ani u českého publika nemá vůbec špatné.

Čekání na Apokalypsu zkrátily tři předkapely, z nichž tu úplně první, původně neavizované švédské MARIONETTE (vystupující dokonce dříve, než hlásil program), jsem z uvedených důvodů totálně prošvihnul. Dle zjevu muzikantů sklízejících nádobíčko však soudím, že to muselo být minimálně nějaké thrash - emo jako hrom. Nestandardní zjev nabídli i následující HONIGDIEB, což měl být jakýsi německý hudební vtip, který ovšem leckdo (včetně mě) nepochopil. Toporná němčina, stejně toporný zpěvák v baloňáku a cylindru, točící kolem sebe umělohmotným prasátkem na niti, jež mávalo křídly, a k tomu hromádka nevýrazné rock - metalové želatiny, to chce zkrátka náturu. To MUSTASCH, další švédové, přivezli alespoň jiný, o fousek zajímavější náklad. A to doslova a do písmene, neb svůj krátký set odvedli výhradně v duchu metallicovského období „Load - Reload“, čemuž přizpůsobili prakticky úplně všechno, včetně nepopiratelné frontmanovy „hetfieldovské“ vizáže. S nápady a celkovým vyzněním to samozřejmě nebylo tak žhavé jako v případě slavné předlohy, ale i tak kapela působila (zejména v porovnání se svými předskokany) poměrně slušně.

Pak už ovšem definitivně celý klub patřil jen pětici DIE APOKALYPTISCHEN REITER. Bylo sice ještě poměrně brzy (Rock Café musí stále tu nejhlasitější produkci končit ve 22.00 hod.), ale na nastolené atmosféře to vůbec nic neměnilo. Čtyři Němci a jedna čerstvá Němka (mimochodem ve skutečnosti vypadala kytaristka Lady Cat-Man spíše na mámu od dvou puberťáků a především úplně jinak než na promo fotografiích) své hodinu a půl dlouhé vystoupení otevřeli symbolickou „Wir Sind Das Licht“, po níž měli okamžitě na své straně prakticky všechny přítomné. Žádné nedůvěřivé pohledy, žádné ohrnování rtů, všichni prostě věděli, oč a na co se jde, takže to ani nemohlo jinak dopadnout. A než dozněla následující „Revolution“, skákal a pařil už skoro celý sál. Na to konto je nicméně třeba si tak trochu postesknout nad tím, že v play listu se dostávalo především na zástupce novinky „Licht“ (která, krom dvou výjimek, zazněla úplně celá), neboť starší alba kapely nabízejí mnohdy ještě podstatně zajímavější materiál. Z druhé strany je ovšem zase třeba objektivně uznat, že momentálně (tj. na turné k propagaci aktuálního alba) nejspíš nebylo v silách kapely zahrát podobně jako na letošním DVD „Tobsucht“, čerpajícím výhradně z prvních třech (tedy zásadně extrémnějších) alb. Tak jako tak však D. A. R. předvedli ukázkový metalový výkon, kořeněný nejen spoustou výborné muziky, ale rovněž příjemnou a pozitivní náladou, vrcholící kupříkladu vyhozením dvou nafouknutých gumových člunů do publika, v nichž pak odvážní jedinci dostali za úkol brázdit les rukou ostatních přihlížejících. Spřízněné přídavkové tečky „We Will Never Die“ a „Metal Will Never Die“ už pak jen podtrhly, že skromné pokoncertní vyjádření sympatického zpěváka Fuchse v tom smyslu, že D. A. R. nejsou zas tak známou kapelou, aby v ČR vystupovali častěji, znělo ve světle předchozích událostí poněkud rozporuplně ...

Play list D.A.R.: 1.) Intro, 2.) Wir Sind Das Licht, 3.) Revolution, 4.) Auferstehen Soll In Herrlichkeit, 5.) Gone, 6.) Friede Sei Mit Dir, 7.) Riders On The Storm, 8.) Es Wird Schlimmer, 9.) Der Weg, 10.) Adrenalin, 11.) Der Elende, 12.) Nach Der Ebbe, 13.) The March Of Revenge, 14.) Auf Die Liebe, 16.) Der Seemann, 17.) Wir Hoffen, 18.) Reitermania, 19.) We Will Never Die, 20.) Metal Wir Never Die