Metalová harmonie, toť asi nejlepší výraz pro stručné shrnutí událostí z nedělního předvečera devadesátého výročí vzniku samostatného Československa v plzeňském KD Šeříková. Na švédské dravce SABATON a jejich zahřívače tady totiž čekal vyprodaný sál a spolu s ním i doslova sžíravý hlad po čemkoliv především heavy metalovém. Černá trička s potisky účinkujících mizela po kilech, od prvního tónu otvírající SALAMANDRY stál v publiku les zdvižených rukou a ve stejnou chvíli se poprvé ozvalo i neúnavné skandování, patřící obvykle jen hlavní hvězdě večera. K tomu si připočtěte fakt, že se jednalo o první turné, na němž SABATON jedou jako headlineři, že vyprodáno bylo i den předtím ve Zlíně (tedy jinými slovy na obou českých zastávkách „Art Of Live Tour 2008“) a myslím, že onomu výrazu dokonale porozumíte.

Proč tomu tak bylo samozřejmě netuším, vždyť něco podobného jsem nejen v „Šeříkovce“ nezažil už ani nepamatuji, nicméně jsem za to rád, protože popsaná atmosféra se samozřejmě v tom nejpozitivnějším slova smyslu podepsala i na předvedené koncertní podívané. Jako první tedy nastoupila speed metalová jistota SALAMANDRA a předvedla krátký, stručný a především bezvadný výkon. „Orion“, „Legacy Of The Heroes“, „War Of Evils“ nebo „The Blackest Wings“, to vše se přítomným ideálně trefilo do noty, takže kapela měla evidentně co dělat, aby na pódiu nesetrvala ještě další notnou chvíli. Přesně vymezený hrací čas však zřejmě tlačil na pilu, takže obojživelníci po pár pukrlatech zmizeli v zákulisí, odkud je po nutné pauze vystřídali němečtí GRAILKNIGHTS, pro mne osobně velká neznáma večera.

Vzhledem k původu a názvu kapely jsem ovšem byl (v předtuše nějaké předpotopní heavy metalové plastiky, pochopitelně) poměrně skeptický, nečekaje žádných zázraků. A ejhle, co se nám z Rytířů grálu vyklubalo. Výborný mix heavy a death metalu křísnutý trochou toho folklóru, tak trochu možná v duchu raných DIE APOKALYPTISCHEN REITER, rovněž výborně zahraný, zazpívaný a ještě k tomu notně odlehčeně podaný. Tahle čtveřice je totiž dokonale věrná svému poslání, a tak vystupuje v přiléhavých supermanských oblečcích čtyř barev, během koncertu se neváhá vypořádat s nepřáteli typu opravdického draka či obávaného doktora lebky a nakonec, jak jinak, vybojuje i samotný grál. Sice prázdný, ale grál. Do jisté míry mi to všechno připomnělo svérázný (a notně suchý) humor Mothy Pytonova létajícího cirkusu, a opravdu musím uznat, že včetně hudby samotné jsem se při vystoupení GRAILKNIGHTS královsky bavil. Názvy skladeb příliš neposloužím (zachytil jsem snad jedině „The White Raven“ a „Echoes Of Wisdom“), ale už teď je více než jisté, že to co nejříve napravím.

Nálada tedy zůstávala na bodu varu a zbývalo vyřešit jediné. Respektive otázku, na kterou bych ještě před takovým třemi hodinkami ani nepomyslel, nicméně najednou jaksi nabyla na důležitosti. No ano, začal ve mně hlodat červíček pochybností, zda SABATON přece jen unesou ten zatraceně navýšený kus zodpovědnosti, který na ně najednou zbyl. Ale to jsem samozřejmě soudil dne před večerem. S ještě krapítek vylepšeným zvukem vtrhli švédští novodobí válečníci s úderem půl jedenácté na pódium, a co načali oba jejich předskokani, dokonali s vervou a razancí jednoho z tanků, o kterých hrají a zpívají ve skladbě „Panzerkampf“. Logicky zazněly především válečně opusy z aktuální novinky „The Art Of War“ („Ghost Division“, „The Art Of War“, „Cliffs Of Gallipoli“ nebo „The Price Of A Mile“), jenž samozřejmě došly proložení dalšími osvědčenými fláky z dřívějška („Primo Victoria“, „Attero Dominatus“, „Into the Fire“, „Rise Of Evil“, „Panzer Battalion“ či přídavkové odlehčení „Metal Machine“), a bylo to vskutku reprezentativní představení. Nakolik pak kapela na čele se skvělým frontmanem Joakimem Brodénem strhává a nakonec také strhla celé publikum si lze představit už jen na příkladu fanouška, který na koncert neváhal dorazit v kompletní uniformě české armády (tedy až na hodnostní označení, z čehož soudím, že se nejednalo o vojáka z povolání, kdo (se) tam pařil v baretu). A když do rytmu „40:1“ (na osvěženou - skladby pojednávající o hrdinném odporu Poláků napadených fašisty v roce 1939) začali jako o život křepčit i vedle mě stojící němečtí sousedé, byl to myslím pro celý koncert SABATON ten nejsymboličtější okamžik.

A tak mě tak napadlo, že by další vlna renesance heavy metalu? Určitě už by měla na čase.