O aktivitách finských pohřebáků SKEPTICISM toho nebylo v posledních letech známo příliš mnoho a někteří již kapelu (zřejmě definitivně) pohřbívali. Skoro jako pověstný blesk z čistého nebe pak na posluchačskou obec zapůsobily informace o chystaném turné, které mělo zastávku i v našich zemích (viz report), a zejména pak zmínky o připravované desce. Nyní je již novinka venku, a to celých dlouhých pět let po spíše rozporuplněji přijatém „Farmakonu“.

Hned úvodem mohu prozradit, že se opět jedná o vysoce kvalitní produkt, představující SKEPTICISM ve standardní formě. Všechny typické atributy (tj. pomalé tempo, záhrobní vokál, depresivní melodie i časté užití varhan) zůstaly zachovány, přesto se kapela zase posunula o nějaký ten stupínek dále. Nejedná se sice o změny zásadní, ale je jich hned několik, pročež je nezbytně nutné je na těchto místech pojmenovat.

Pravděpodobně první skutečností, která posluchače udeří do uší, je značná melodičnost nahrávky. Setkáváme se s ní již v úvodní „The Arrival“, kdy je ústřední melodie – mimochodem definovaná mohutnými klávesovými linkami – skutečně hitová, a marně pátrám v paměti, zda kapela někdy s něčím podobným vyrukovala již dříve v minulosti. Obecně se dá říci, že na „Alloy“ SKEPTICISM rozvíjejí nejen svůj standardní funeraldoomový přednes, ale právě díky častějším užitím melodických stupnic (klávesových i kytarových) působí celek, jako by byl nasměrován někam do oblasti „normálního“ doomu (slyš např. „March October“, kde kapela v jistých pasážích působí tak trochu jako MY DYING BRIDE).

Nejedná se však jen o tyto proměny, celkově SKEPTICISM i mírně zrychlili (i když pochopitelně nejde o nic zásadního - kapela nadále nikam nespěchá, jen si protentokrát mezi jednotlivými údery paliček nestihnete skočit do lednice pro pivo) a ke slovu se více než kdy jindy dostávají typické varhany, jichž je užito opravdu do sytosti. Jsou jimi tvořeny jak masivní zvukové stěny, tak hluboké basové frekvence, stejně jako povedené melodie.

Nehodlám na tomto místě tvrdit, že jsem novinkou nějak bezprecedentně nadšen, ale album beze zbytku splňuje má (velká) očekávání. Vše, co jsem od SKEPTICISM požadoval, tady zkrátka je – smutek, melodično i povedené harmonie. Nahrávka sice tentokrát díky častějšímu užití několikrát zmíněných melodických linek nezní tolik depresivně a koneckonců ani příliš hypnoticky, ale je schopna vtáhnout posluchače do děje a působí nezvykle uklidňujícím dojmem. Tak nevím, dalo se vlastně čekat víc?

Arrived autumn
With a visit uninvited
And by chill slowly growing
With a lesson fully dreadful
And by message all displeasing

(„The Arrival“)