OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se, že plošná melodizace USBDM v Kalifornii si vybrala svou další oběť. Po ODIOUS MORTEM, DECREPIT BIRTH nebo SEVERED SAVIOR totiž k více stravitelné žánrové poloze konvertovali i samotní DEEDS OF FLESH. Zatímco v kontextu trojice výše uvedených kapel onen tvůrčí posun kvituji s jednoznačným povděkem, případ čtvrtý mě uvádí do mírných rozpaků. Přeci jen, death metaloví architekti z Los Osos nejsou žádnou služebně mladší kapelou, nýbrž dlouhodobě zavedenou stylovou ikonou, která nikdy neměla výraznější potřebu „měnit kabát“. Předešlých šest řadových desek snahou expandovat mimo přísně vymezené USBDM teritorium zrovna nehýřilo, nyní však přichází nahrávka s pořadovým číslem sedm a spolu s ní i překvapivý krok směrem ven z konzervativní death metalové ulity. Nutno zdůraznit, že se tak stává po dlouhých patnácti letech existence DEEDS OF FLESH...
Bohatá nadílka jasně transparentních melodických linek však není ani zdaleka jedinou inovací, která na dlouholetého posluchače tradičního USBDM čeká. Podobně jako DECREPIT BIRTH (připouštím však, že se jedná o poněkud extrémní srovnání) vsadili i DEEDS OF FLESH na techničtější notu, nicméně ruku v ruce se složitější kytarovou strukturou (jak už to v podobných případech bývá) přišlo i jisté uhlazení dříve tak hrubě neotesaného projevu. Inu, „Of What´s To Come“ již nereprezentuje ryzí esenci žánru, tak jako za časů vrcholných eposů „Inbreeding The Anthropophagi“ nebo „Mark Of The Legion“. Neznamená to však, že DEEDS OF FLESH kompletně pozbyli svoji tvář a jednoduše splynuli s davem současných melo/tech-death metalových kapel. „Of What´s To Come“ si (i přes zjevnou snahu o modernizaci produkce) dokázalo uchovat jak old schoolový feeling, tak onu atmosféru typickou pouze a jen pro alba DEEDS OF FLESH. Osobně mi větší porce melodiky na death metalových záznamech není vůbec proti srsti, leč v případě nové desky DEEDS OF FLESH je těch chytlavých exhibic snad až přespříliš. Líbivé (bohužel však místy repetivní) šestistrunné výjezdy občas zbytečně narušují dynamiku skladeb a ubírají jim tak na spádu i tolik potřebném důrazu. Za všechno jmenujme přemnožené melodické předěly v titulní položce nebo jako med se táhnoucí závěr „Unearthly Invent“.
„Of What´s To Come“ představuje DEEDS OF FLESH na půli cesty mezi USBDM a přijatelnějšími (a to i navzdory techničtějšímu přístupu) žánrovými polohami. Od starých kalifornských harcovníků je to hodně překvapivý tah, rozhodně bych od nich očekával spíše pokračování dějové linie po vzoru „Reduced To Ashes“, než částečnou invazi do nevyzpytatelných vod, které obývají takoví predátoři jako jsou třeba ODIOUS MORTEM. Jistě, stále jsou to DEEDS OF FLESH, nicméně už ne tak jasně rozpoznatelní jako v minulosti…
"Of What's To Come" představuje DEEDS OF FLESH na půli cesty mezi USBDM a přijatelnějšími (a to i navzdory techničtějšímu přístupu) žánrovými polohami.
7,5 / 10
Erik Lindmark
- kytara, zpěv
Sean Southern
- kytara
Erlend Caspersen
- baskytara
Mike Hamilton
- bicí
1. Waters Of Space
2. Eradication Pods
3. Unearthly Invent
4. Of What's To Come
5. Virvum
6. Century Of The Vital
7. Harvest Temples
8. Dawn Of The Next
9. Infecting Them With Falsehood
Portals To Canaan (2013)
Of What's To Come (2008)
Crown Of Souls (2005)
Reduced To Ashes (2003)
Mark Of The Legion (2001)
Path Of The Weakening (1999)
Inbreeding The Anthropophagi (1997)
Trading Pieces (1996)
Gradually Melted (MCD) (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 39:08
Kontakt: DEEDS OF FLESH, P.O. BOX 6544, Los Osos, Ca 93412, USA
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.