Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý tohtoročný pokus vystrúhať poklonu Jarovi Filipovi - tentokrát spolu s pôvodnými a novými skladbami silnej skladateľskej dvojice - k mojej smole ukázal, aké bolo unáhlené nadchýnať sa tým prvým. Novinka s dlhočizným názvom má totiž niekoľko základných charakteristík, vďaka ktorým sa stáva nielen najlepším albumom slovenskej mainstreamovej scény tohto roku, no prekonáva aj zopár oveľa náročnejších latiek. Richard Müller ako hudobný garant prináša absolútnu slobodu. Zbierka skladieb je zaranžovaná tak čerstvo a netradične, ako by sa o tom žiadnemu zo slovenských hudobných zbabelcov a zberačov tantiém v živote nesnívalo. No a tam, kde zlyháva upadajúca charizma, prichádza na pomoc Milan Lasica, ktorý je síce ako spevák prinajlepšom zhovievavo "dostatočný", no svojim polorecitálom predstavuje v najsilnejších momentoch polohu, ktorá z jeho strany prekvapí. "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" je neobvykle temný album, zaranžovaný vysoko nad slovenský priemer, plný charizmy, odvahy a suverenity, akú si dnes môže dovoliť už zrejme len legendárny spevák dávno za zenitom, ktorý nemá čo stratiť; a kráľ toho málička ľudí, ktorým na Slovensku skutočne náleží označenie "celebrity". Apropo, Milan Lasica. Skladba, ktorá začne jeho nežným "Cigaretka na dva ťahy, krátka, silná, ako život..." a vrcholí plazivým sludge riffom?
8,5 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
