Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý tohtoročný pokus vystrúhať poklonu Jarovi Filipovi - tentokrát spolu s pôvodnými a novými skladbami silnej skladateľskej dvojice - k mojej smole ukázal, aké bolo unáhlené nadchýnať sa tým prvým. Novinka s dlhočizným názvom má totiž niekoľko základných charakteristík, vďaka ktorým sa stáva nielen najlepším albumom slovenskej mainstreamovej scény tohto roku, no prekonáva aj zopár oveľa náročnejších latiek. Richard Müller ako hudobný garant prináša absolútnu slobodu. Zbierka skladieb je zaranžovaná tak čerstvo a netradične, ako by sa o tom žiadnemu zo slovenských hudobných zbabelcov a zberačov tantiém v živote nesnívalo. No a tam, kde zlyháva upadajúca charizma, prichádza na pomoc Milan Lasica, ktorý je síce ako spevák prinajlepšom zhovievavo "dostatočný", no svojim polorecitálom predstavuje v najsilnejších momentoch polohu, ktorá z jeho strany prekvapí. "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievajú Filipa" je neobvykle temný album, zaranžovaný vysoko nad slovenský priemer, plný charizmy, odvahy a suverenity, akú si dnes môže dovoliť už zrejme len legendárny spevák dávno za zenitom, ktorý nemá čo stratiť; a kráľ toho málička ľudí, ktorým na Slovensku skutočne náleží označenie "celebrity". Apropo, Milan Lasica. Skladba, ktorá začne jeho nežným "Cigaretka na dva ťahy, krátka, silná, ako život..." a vrcholí plazivým sludge riffom?
8,5 / 10
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
