OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak ALL THAT REMAINS se nám, zdá se, nadobro usídlili v bezpečí standardního „metalu pro mladé“ a jestliže se v případě velice povedené předchozí desky „The Fall of Ideals“ z roku 2006 dalo hovořit jako o svěžím vánku, tak novinka je spíše jen takovým pšouknutím do prázdna. Amíci si sice i nadále jedou ten svůj moderně kovový kolovrátek plný chytlavých refrénů, leč tentokráte střílejí dost od boku a především slepými. Zatímco před necelými třemi lety se svými povedenými melodickými linkami a líbivými kytarovými riffy nezřídka trefovali do černého a navzdory neoddiskutovatelné povrchnosti jejich hudby byl její opakovaný a dlouhodobější poslech příjemnou záležitostí, tak novinka si v tomto směru žádné ambice klást nemůže. A přitom je formálně všechno v naprostém pořádku. Skvělý zvuk, opět solidní a líbivé motivy, lehce zapamatovatelné refrény, ale problém je v tom, že všechno je to teď o poznání prázdnější, nezáživnější a tak nějak celkově odbytější. ALL THAT REMAINS prostě vsadili na naprostou jistotu, a i když jsou i nadále schopni dokazovat solidní hitový potenciál („Two Weeks“), opravdu silných momentů je na desce jako šafránů a navíc se tentokráte až pohříchu často překračuje hranice mezi zkousnutelnou podbízivostí a kýčem. Situaci tak nezachrání ani vcelku povedená předělávka NEVERMORE „Believe In Nothing“ , jež uzavírá nahrávku, kterou jsem si během psaní těchto řádků s největší pravděpodobností pustil naposled.
5 / 10
Overcome (2008)
The Fall Of Ideals (2006)
This Darkened Heart (2004)
Behind Silence And Solitude (2003)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 38:33
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.