Hmm, tak o téhle kapelce jste se dočetli v rozhovoru, takže už víte, co máte očekávat. Ano, ačkoli jsou někteří členové Caress zainteresováni i jinde (řekněme v grindu), tak v téhle sebrance se všichni upsali technice. Naštěstí technice nikoli za hranicí běžné poslouchatelnosti. Nesnažte se to nijak definovat, Caress v sobě skrývají vše od artrocku po grind. A to všechno pěkně nahňácané a přežvýkané do podoby šesti songů podporuje brutální konipásek Jána Košče. Velmi zajímavá kombinace. Caress vykreslují svými nástroji celou škálu pocitů, a to někdy pěkně rychle a nečekaně za sebou, jindy se motáte v rozličných rytmických kličkách, mírný a uklidňující (či naopak deprimující) motiv bleskurychle střídá death/grindové tornádo, aby vzápětí přešlo do instrumentálních fines art rocku/jazzu. Není to jistě hudba, na kterou by se dalo pařit. Ale pěkně se při ní relaxuje. Pokud máte příliš nevyrovnanou psychiku na to, abyste si mohli na poslech téhle kazety sednout a soustředěně se zaposlouchat, pak Caress nedoporučuju. Mohli byste se totiž mohli dostat do cvokárny, jak naznačuje název dema. Tvorba Caress je totiž mimo jiné řádné psycho. I texty jsou mimořádně zajímavé, alepoň z toho, co vím, neboť v bookletu nejsou. Pozitivem je, že je to celé zvukově v pohodě, 24 stop studia Esprit se vyplatilo. Čili není to nějaká „prvotina“, ačkoli vlastně ve skutečnosti ano. Asi to nebude pro každého, ale kdo snese trochu brnkaček a komplikovanosti, ať si to pochystá. Rozhodně ovšem nečekejte něco technického, ale zároveň přímočarého a uhánějícího jako třeba Death. Caress kličkují, motají se v kruhu, hledají kde že to vlastně byli a prostě vás dostanou! Mě teda dostali! Těším se na nový matroš!!!