OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Novela Iana McEwana z roku 1981 na velmi malém prostoru líčí dusný a traumatický příběh páru turistů, který se v anonymním městě setká s jižansky pohostinným domorodcem Robertem. Zdánlivě všední a stereotypní běh dovolené už od samého počátku znepokojuje drobnými náznaky blížící se katastrofy, pod nehybnou plentou tropických dní postupně probublává vidina nadcházejícího zmaru. Ian McEwan využil služeb odosobnělého a rezervovaného vypravěče, který po vzoru existencialismu vše bedlivě zkoumá z vnějšku a podává svědectví o chladnoucím vztahu dvou lidí, násilné sexuální obsesi a tenké hranici normálna a neuvěřitelné bizardity. Ač celá novela působí velmi realistickým, až dokumentárním dojmem, zvláštní odcizení i anonymita prostoru vnášejí do hry motiv zlého snu, neskutečného děje, který se přesto zcela konkrétně odehrává před vašima očima. Text disponuje mistrovskou výstavbou a atmosférou, která na celkem malé ploše dosáhne až závratné intenzity. Učebnicový příklad dokonale postavené a vygradované novely.
9 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Mladá fronta
Ian McEwan: Cizinci ve městě. Přel.: Marie Válková. Praha : Mladá fronta, 2008. 120 stran. ISBN 978-80-204-1940-8.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.