Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záslužnej činnosti vynášania archívnych položiek z histórie DG 307 na svetlo sveta zasvätilo lounské vydavateľstvo Guerilla Records nemálo energie. Najčerstvejšou položkou je štrnásť rokov starý záznam z pražského Klubu Jilská: zachycuje Pavla Zajíčka v období pred vydaním dosky „Kniha psaná chaosem“. Kultové teleso českého undergroundu a alternatívy sa v polovici deväťdesiatych rokov prezentovalo ťažkými, pochmúrnymi skladbami – organové registre Zajíčkovho casia okrem bicích sprevádzajú tiahle tóny violončela a kontrabasu, gitara a piano sú upozadené. Dominantným prvkom je však Zajíčkova deklamácia vlastných básní, výrazovými prostriedkami úsporných, no v schopnosti vyvolať až fyzicky dusivý pocit dokonalých. Už úvodná „Siluety letících ptáků“ všetko odhalí v plnej kráse: takmer štvrťhodinová stopáž plynie pomaly a zdanlivo nikam, surový, ale mimoriadne čistý zvuk ustupuje polospievanému prednesu Pavla Zajíčka, končiacemu opakovaním titulu skladby. Rockovejšie momenty („Posvátný místa“, „Uprostřed noci“) striedajú kompozície s až akousi religióznou atmosférou. Rovnako, ako v prípade štúdiovej „Knihy psané chaosem“, aj na tomto zázname vystupuje zadumané „Křídlo anděla“ s atmosférou blúdenia sivými, bezútešnými ulíce periférie, lemovaných domami s opadanou omietkou: „Našel jsem na ulici křídlo / mrtvýho ptáka / nebo to bylo křídlo mrtvýho anděla / už nevim ...“
8 / 10
Magický město vyhořelo! (2008)
Nosferatu (2004)
Historie hysterie (2002)
Šepoty a výkřiky (2002)
Koncert (1999)
Siluety (1998)
Kniha psaná chaosem (1996)
Torzo (léto 1980) (1993)
Pták utrženej z řetězu (podzim 1979) (1993)
Uměle ochuceno (Artificially Flavored) (1992)
Dar stínům (1979) (1992)
DG 307 (1973-5) (1990)
Gift To The Shadows (Fragment) (1982)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Guerilla Records
Stopáž: 77:47
Nahraté naživo v Klube Jilská, 15. 10. 1994
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
