Již v roce 2003 VIRUS svým debutem „Carheart“ dali zřetelně najevo, že vznikla nová stálice tvrdší avantgardní hudby. Dá se říci, že tento fakt nebyl žádnou neočekávanou záležitostí, neboť jména na norské soupisce se objevila, ať už na kratší, či delší čas, ve skupinách jako VED BUENS ENDE, ULVER, SATYRICON, AURA NOIR nebo DHG. Hudba norských VIRUS je těžko zařaditelná, sami se za metal/black metal označovat nechtějí, a když už jsou k tomu nuceni, použivají škatulku avantgarde heavy rock. To však jen tak pro zajímavost, protože je naštěstí v jejich případě naprosto jedno, co hrají.

Jestliže jste byli z debutu „Carheart“ nadšeni, v případě „The Black Flux“ se budete vznášet na pomyslném obláčku. A neslétnete z něj pěkně dlouho. Pět let čekání se opravdu vrátilo i s úroky, novinka totiž, je-li to ještě vůbec možné, roste s každým poslechem a v čase rozhodně nic neztrácí na svém lesku. Doufejme, i když je to předčasné, že na třetí nahrávku nebudeme muset čekat tak dlouho. Ostatně, jak Carl Michael Eide uvedl v jednom rozhovoru, má v zásobě již 4 další skladby. A kdyby se prodleva mezi alby přece jen natáhla, je ostatně na co čekat.

„Stalkers Of The Drift“ otevírá jednu z nejlepších nahrávek roku 2008 znamenitě. Pomalejší tempo a jiná poloha vokálu oproti „Carheart“ velmi potěší. „As Virulent As You“ je jednou z nejpovedenějších skladeb, ne-li ta nejlepší. Mezi prvními zaujme skvělá rytmika, někdy tak akorát se vkrádající, jindy strhující, nikdy však fádní nebo nudná. Zvraty, skvělé nápady – ostatně, ty jsou jmenovateli celé desky. Vše probíhá na oko „mimochodem“, o to více se vás ale materiál dotkne. Na textech se podíleli například Khvost (<CODE>, ex-DHG) nebo Priscila Morales. Ústřední „The Black Flux“ přichází na řadu jako čtvrtá. VIRUS v ní potvrzují, že jejich síla, mimo jiné, spočívá v menší škále  nástrojů, decentnosti jejich použití. To však neznamená, že je nudná, jednoduchá nebo něco podobného. Naopak, má jedinečné kouzlo dostat vaše vědomí do zvláštní nálady a poté nepozorovaně určit hrubé obrysy myšlenkám. Ty pak volně formujete ve zvucích přicházející „Intermission: Ocean Highway“. Mezi další klenoty patří „Lost Peacocks“, jejíž neuspořádanost provází jako nosný pilíř skvělý hlas Carla Michaela Eide.

Jak že si představuji nejlepší desku uplynulého roku? Měla by bavit od začátku do konce. Měla by natolik zaujmout, že si ji „nedovolíte“ vypnout, ba co víc – ani vás to nenapadne. Když o ní mluvíte, a vyzdvihnete jednu skladbu, máte pocit, že jste nesmyslně zamlčeli ty zbylé. Časem se neohraje, nezačne se protivit. Že je to moc požadavků najednou? Ale kdeže, VIRUS - „The Black Flux“ to přece naprosto splňuje.