Román Egona Hostovského "Všeobecné spiknutí" se v Komedii dočkal až překvapivě strhujícího a mnohovrstevnatého dramatického zpracování, které si ví rady i s knižností dlouhých monologů a složitými přechody mezi skutečností a snem (šílenstvím). Ústřední postava emigrantského spisovatele Jana Bareše prožívá v newyorském exilu složitý stav ztrácení sebe sama i pout k lidem kolem. Deziluzivní stav člověka, který odešel hledat svobodu, aby našel pouze pokrytectví, lež a přetvářku, ústí do Barešovo napolo hraného a napolo předstíraného stavu blouznění. Hostovský brilantně pojmenovává dvojjakost amerického snu a problematické pojetí svobody in the land of the free, to vše prostřednictvím živé skupiny postav (emblematicky – psychiatr, právník, nakladatel, bývalá milenka). Barešův vnitřní rozklad a zuřivé pátrání po tom, čím snad vždy chtěl být, ale nikdy nebyl (autentickou bytostí), má na prknech Komedie typicky strohou scénickou podobu. Maximální prostor je věnován hereckým výkonům a zejména titulní role Martina Fingera vyniká absolutní brilancí, nadhledem a přitom dokonalou charakterizací problematického spisovatele. Dušan D. Pařízek používá velmi málo scénických efektů, ale pokud už k nějakému sáhne, je to ku prospěchu vyznění inscenace. Prázdná scéna dokonale obráží Barešovo nitro, precizní light design podtrhuje chladnou existenciální vybydlenost a občasné herecké improvizace jen zesilují dojem ze hry, která úmyslně popírá dokumentární autenticitu – aby divákovi nabídla pohled upřený hluboko do kontroverzního světa Jana Bareše. Brilantní kus, který ale na druhou stranu nikterak nepřekračuje a neaktualizuje již zaběhaný inscenační standard Komedie (což někteří mohou vnímat rušivě).