OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další kráska, co se snaží prorazit na metalové scéně? Proč ne, ostatně metaloví fanoušci bývají shovívaví k hudebníků s vnady plemenice. Ale stranou se spekulacemi. Kapela KATRA, respektive dívčina Katra Solopuro, debutovala loni se stejnojmennou deskou („Katra“), kterou nahrála v rodné finštině. Poté se kapele podařilo uzavřít smlouvu s Napalm Records, album bylo přezpíváno do angličtiny a vyšlo letos na podzim pod názvem „Beast Within“. Žánrově se drží proudu melodického rock/metalu ve šlépějích WITHIN TEMPTATION, nicméně se Katřina hudba (a vlastně i vokál) nejvíce podobá německé kapele XANDRIA. A to se všemi pozitivy, kterými jsou celkem pěkné melodie, i negativy, což je především hudební plochost a instrumentální jednoduchost. KATRA se tak řadí mezi ty kapely, které sázejí spíš na první poslech, případně pohled, než že by člověk jejich alba dokázal poslouchat delší dobu, neřku-li vícekrát. Jde o nenáročnou hudbu, přesto ne úplně nudnou, ale i to je součástí dnešní scény. Čili pokud máte rádi melodie, ženský zpěv a styl výše uvedených kapel, KATRA by vás mohla zaujmout. Ale příliš od toho nečekejte, poměrně rychle se to přejí.
3,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.