OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V rámci série miničlánků se na tomto místě naskýtá prostor i pro doplnění nějakých těch restů z minulosti, do čehož spadá i recenze na zatím ještě stále aktuální dlouhohrající kotouč amerických blackmetalistů COBALT – seskupení, jež lze jednoznačně zařadit mezi to nejlepší z momentálně dosti populární USBM produkce. Spíše než k LEVIATHAN či LURKER OF CHALICE se dá muzika coloradského dua přiřadit někam k tvorbě NACHTMYSTIUM, a to zejména z důvodu, že se na „Eater Of Birds“ nesnaží útočit na posluchače hluboce potemnělou atmosférou plnou podprahových sdělení, nýbrž sází na syrový, devastující, násilný black/thrashový zvuk odkazující někam do devadesátých let. Bylo by však chybou očekávat pouze bohapusté hoblovačky, skladby jsou značně strukturovány, kapele nechybí chuť experimentovat (za zmínku stojí časté akustické mezihry i hostování zpěvačky Jarboe), některé pasáže působí psychedeličtěji, než by byl člověk ochoten zpočátku připustit, a promakané výjezdy kytarových linek působí více než co jiného jako surové řezání zrezivělou pilou. Do toho si připočítejte brutální hradbu bicích tvořící masivní hlukovou stěnu a výsledkem je výborná deska a další doporučení pro fanoušky zámořské blackmetalové produkce.
7,5 / 10
SLow Forever (2016)
Gin (2009)
Landfill Breastmilk Beast (EP) (2008)
Eater Of Birds (2007)
War Metal (2005)
Hammerfight (EP) (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Profound Lore Records
Stopáž: 60:06
Ta a dufat ze novinka je aspon takto kvalitna :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.