Živočišný a syrový rock’n’rollový duch, odděný do módního sludgemetalového hubertusu - to jsou dnešní KRUGER. Jejich štiplavý, syrný odér nese stopy hned několika zdrojů. Základem všeho je zcela jistě hutný, valivý a neprůstřelný zvuk, který však kupředu pohání poctivě staromilský a řádně proolejovaný rock’n’rollový čtyřválec. Ten rozhodně nenechává skladby zabřednout do přílišné utahanosti a rozvláčnosti, ačkoliv pasáže mířící do emocionální stratosféry se zcela jistě na aktuální albovce najdou. Většinu osobitosti celému souboru dodává zahleněně-zastřený vokál, kterým na sebe zpěvák Reno dokáže upoutat většinu pozornosti. Ačkoliv jeho hlasový výraz staví hlavně na neoposlouchané a zajímavé barvě hrdla, dokáže se velmi dobře popasovat hned s několika polohami, včetně té melodické. Třešničkou na dortu je pak jeho živý projev, kdy se se svým retromikrofonem dokáže na pódiu vyšplhat téměř kamkoliv.

Materiál alba „Redemption Through Looseness“ se může pochlubit opravdu velkou variabilitou, kdy jedny pasáže tvoří tklivé a malebné zvukové zátiší, které následující moment rozboří s zuřivostí rozjeté parní lokomotivy. V některých místech slyším isisovské kytarové cinkání, v některých (např. „Army Of Lovers“) velmi silně náznaky jiskrnějších TOOL (ano, jsem plně při vědomí a plně si uvědomuji, že jakékoliv přirovnání k této kapele budí úsměv na tváři, kdykoliv ho někdo použije - pro tentokrát si ale opravdu nemohu odpomoci) a velmi často se nemohu zbavit dojmu, že se KRUGER uchylují k špinavému zápachu pekelně hutného core’n’rollu, který dokáží aplikovat s brutální drtivou silou. Při tom všem jde o kapelu, která má svůj charakteristický rukopis, jímž dokáže oslovit opravdu širokou paletu posluchačů od fanoušku sludge scény, přes HC metalové živočichy až někam k punk rockovým rebelům a říznějším „emokids“. Svojí živelností nemá daleko k těm nejanimálnějším souborům na tvrděkytarové scéně, přitom si zachová smysl pro silný emotivní náboj i technicky zajímavé pasáže. Nutno říci, že tito hoši z olympijského města nezůstávají nic dlužní své národní příslušnosti, vše jede jak dobře promazaný švýcarský hodinový stroj.

KRUGER byli kapelou, která mě svým vystoupením paralyzovala na posledním ročníku „Brutal Assaultu“, a po poslechu studiové tvorby musím konstatovat, že naděje, které jsem do jejich CD vkládal, rozhodně nevyznívají jako liché.