OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Německo a black metal. Spojení, které ještě nedávno vyvolávalo (a občas ještě stále vyvolává) křečovitý smích a odpor. Přesto lze však i v těchto luzích a hájích nalézt nejedno kvalitní seskupení. Za všechny jmenujme např. LUNAR AURORA, k jejichž tvorbě se LANTLÔS v určitých momentech vzdáleně přibližují. Jinak tradičně sázejí na budování atmosféry (jde jim to velice dobře), rychlost (když je potřeba, přitlačí na pilu) a zejména pak na provedení jednotlivých skladeb, jež v sobě kromě typických propriet nesou i řadu uvolněnějších, melancholických momentů. Klepačky jsou velice pěkně doplněny méně kvapícími pasážemi, které jsou o to propracovanější (vyzdvihněme časté akustické kytary), a vlastně, album jako celek působí velice promakaně. Bonusem navíc je užití ryčné němčiny, která sem sedne jako prdel na hrnec (jsem sám komu řev v určitých pasážích připomene kultovní BETHLEHEM?), a také poměrně zajímavý zvuk, který spoluutváří pocit autenticity. Doplňkem budiž (na black metal) poměrně nestandardní textová témata, díky čemuž se LANTLÔS ještě více odlišují. Pokud fandíte kapelám, jež se od black metalu odklánějí někam směrem k post-rocku, shoegaze, apod. (ALCEST, AMESOEURS, CAÏNA, FEN,…), mohli by vás bavit i LANTLÔS. Kvalitní záležitost.
Lantlôs is a cry. A cry in this industrial, modern world.
A shelter for the homeless, who turn their backs to the faceless.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.