OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V areálu sklárny na dolním okraji Harrachova nachází se od roku 2002 minipivovar Novosad. Celkem poklidné místo ukryté před lyžarským běsněním ve dvoře nepříliš vzhledného areálu nabízí i pro zmlsaného pivaře zážitek vskutku prvotřídní. Velice příjemný interiér restaurace se 150 místy, fortelnými dubovými lavicemi a nádhernou varnou s kapacitou várky až 1200 hl. nabídne krom příjemného výhledu do lůna Krkonoš výtečnou a cenově rozumnou kuchyni (poctivé české klasiky v rozmezí od 99 Kč do 120 Kč, nepředražené a vyvedené pochutiny jako koleno či žebra, v nabídce jsou i rybí pokrmy a cenově trochu nadsazené "zákusky" k pivu). Na čepu obvykle naleznete světlý ležák František 12°, pivo několikrát vyznamenané Pivní pečetí, které pohladí harmonickou hořkostí, jemně nakyslou kvasnicovou dochutí a přímo zničující pitelností. Pro milce piva tmavého je tu dvanáctka Čerťák, černé pivo spíše lehčí a s kávovým podtónem. Pokud raději výčepní, pak máte možnost zakoupit v 0,7 l plastu Huťskou osmičku. Původně byla i na čepu, z technických důvodů ale bohužel toto zajímavé pivo určené pro skláře vymizelo – což je věčná škoda, jedná se o poctivý a lahodný zážitek z chuťově plného a osvěžujícího výčepního moku. Pokud vás unavuje zavlažovat pouze vnitřnosti, můžete pivní potěšení dopřát i tělu – součástí pivovaru jsou stále vyhledávanější pivní lázně – v cenové relaci od 700 do 1600 Kč se ve zlatavém moku můžete rochnit a ještě ho nádavkem popíjet. Restaurant Novosad disponuje i přívětivě žoviální obsluhou, která vystihuje genius loci minipivovaru, který by neměl žádnému žíznivému návštěvníkovi Harrachova ujít.
Nepil jsem ani jeden z těchto nabízených produktů, ale určitě jsou to pamlsky zasluhující absolutorium. Stejně jako tento článek od skutečného gurmána v tomto oboru.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.