OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je ale prima hoblovačka! Skoro jsem křičel radostí, když se na mne při prvním seznamování se s „Bird Of Prey“ bez jakéhokoliv varování vyvalila neskutečně brutální lavina v podobě úvodních tónů „Emanate“. A co víc, ona ta lavina následně pokračovala ještě další půlhodinu…
ZOZOBRA je hudebním dítětem Caleba Scofielda (OLD MAN GLOOM, CAVE IN), který si díky vlastnímu projektu splnil sen vytvořit vlastní nahrávku. „Bird Of Prey“ je již jeho druhým albem, a jak jste se určitě podle úvodního odstavce dovtípili, album je to velice povedené. Žánrově by se snad dalo popsat jako sludge řádně říznutý špinavým bigbítem a trochou toho post-hardcoru, ale na to se příliš neohlížejte. Podstatné spíše je, že se jedná o natlakovanou, intenzivní, brutální nálož. Ne snad, že by nahrávka byla až tak agresivní, ale disponuje značným množstvím vysoce negativní energie, která posluchače doslova ohromuje. Jako by snad Scofield několik let mlčel a nyní to vše ze sebe nezbytně potřeboval vymlátit, vytřískat a vykřičet (či snad spíše dosti brutálním způsobem vyřvat, abychom byli přesnější). Velmi zdatně mu v tom sekunduje i dobře známý Aaron Harris (bicí, ISIS), jehož si Scofield vybral na aktuální desce za pomocníka (debut „Harmonic Tremors“ nabubnoval Santos Montano, kolega z OLD MAN GLOOM). „Bird Of Prey“ by se pak díky tomu všemu dal popsat jako mix všech výše zmíněných seskupení spojený s NEUROSIS, TORCHE i několika dalšími interprety. Ale jak už jsem řekl, na to se vykašlete, a prostě do toho běžte. Album totiž (i díky absenci nějakých tklivých pasáží) neskutečně odsýpá…
Jak jsem již naznačil v úvodu, hned od úvodních tónů se na vás znenadání vysype brutální Scofieldův řev, doprovázený značně zboosterovanou kytarou a solidně tepající rytmikou. Ne snad, že by na desce nebylo možno nalézt melodie – skutečně zde jsou, jenže zaobaleny do typického špinavého příkrovu, takže rozhodně nepůsobí nějakým prvoplánovým dojmem. Převažujícím dojmem z nahrávky však po větším množství poslechů zůstává právě a jen onen masivní příval energie, kterou ZOZOBRA rozhodně nešetří. Pokud fandíte NEUROSIS, špinavému bigbítu a rádi posloucháte muziku pořádně nahlas, s touto deskou rozhodně nešlápnete vedle.
Hrubozrnná, brutální nálož plná negativní energie, kterou ocení například fanoušci NEUROSIS, příznivci početné armády jejich následovníků a posluchači špinavého bigbítu.
8 / 10
Caleb Scofield
- vokály, kytara, basa
Aaron Harris
- bicí
1. Emanate
2. Heavy With Shadows
3. Treacherous
4. Heartless Enemy
5. Big Needles
6. Sharks That Circle
7. In Jet Streams
8. Laser Eyes
Vydáno: 2008
Vydavatel: Hydra Head Records
Stopáž: 30:01
Produkce: Aaron Harris, Caleb Scofield
Na hrubý pytel jedině hrubá záplata. To tito chlapíci vědí moc dobře. Hrubozrnná mixtura hardcore, sludge a nevím čeho všeho ještě funguje velmi dobře a i když jsem se zpočátku bál krátké trvanlivosti tohoto materiálu, nic takového se ani po týdnech pravidelného poslechu neděje. Kvalitní deska.
som fanusik NEUROSIS a ocenujem tento album 3 bodmi :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.