OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se v roce 1982 dala v Essenu do kupy trojice nevycválaných výrostků, aby pod vlivem svých velkých vzorů VENOM, MERCYFUL FATE a později i SLAYER začala otravovat své okolí kraválem nemajícím do té doby obdoby, nikdo by tenkrát ani nedoufal, že se postupem let z této party vylíhne jedno z nejznámějších evropských metalových těles, které navíc ve výborné formě přežije celých budoucích pětadvacet let. Skupina hrající v tříčlenném složení (Mille Petrozza - Rob Fioretti - Jürgen „Ventor“ Reil) se rok po svém vzniku přejmenovává z původního názvu TORMENTOR na trochu sofistikovanější KREATOR a nahrává demo „End Of The World”, které vydatně hnulo tehdejším metalovým undergroundem. Výsledkem byla rychle uzavřená smlouva u začínajícího německého vydavatelství Noise Records.
Debutový materiál, který reprezentoval tuto mladou partičku, nakonec dostal název „Endless Pain“ a dodnes patří k typickým ukázkám rané podoby žánru, kterému se o dva roky později začalo říkat thrash metal. Primární divokost, okultní témata v textech a omezené vyjadřovací schopnosti, stavící zejména na dosud málokde slyšené agresi a přímočarosti – to byly v té době pionýrské pokusy německých KREATOR, stejně jako jejich generačních kolegů ze SODOM, DESTRUCTION a dalších. Tenkrát se totiž hrálo hlavně na to, kdo rychleji a kdo tvrději. A tak i když je tohle album z dnešního pohledu bráno jako dávno přežitý archaický štěk, jehož největší devízou byla neskutečná divokost vládnoucí ve své době kouzlem nečekaného, velký vliv na pozdější generace mladých black metalových kapel mu již nikdo neodpáře. Zajímavostí na „Endless Pain“ je skutečnost, že písně umístěné na albu jako liché odhulákal bubeník „Ventor“, zatímco sudé kytarista Mille Petrozza. Tehdy totiž ještě nebylo jisté, kdo z této dvojice definitivně převezme roli frontmana KREATOR.
Nejlepší skladby: „Flag Of Hate“, „Total Death“ a „Tormentor“.
Počátky extrémního metalu v jeho nejryzejší podobě.
Mille Petrozza
- kytara, zpěv
Rob Fioretti
- baskytara
Jürgen „Ventor“ Reil
- bicí, zpěv
1. Endless Pain
2. Total Death
3. Storm Of The Beast
4. Tormentor
5. Son Of Evil
6. Flag Of Hate
7. Cry War
8. Bone Breaker
9. Living In Fear
10. Dying Victims
Hate Über Alles (2022)
Gods Of Violence (2017)
Dying Alive (Live) (2013)
Phantom Antichrist (2012)
Hordes Of Chaos (2009)
At The Pulse Of Kapitulation - Live In East Berlin 1990 (DVD) (2008)
Enemy Of God (2005)
Live Kreation: Revisioned Glory (Live, CD+DVD) (2003)
Violent Revolution (2001)
Past Life Trauma (Best Of) (2000)
Voices Of Transgression (Best Of) (1999)
Endorama (1999)
Chosen Few (EP) (1999)
Outcast (1997)
Scenarios Of Violence (Best Of) (1996)
Cause For Conflict (1995)
Renewal (1992)
Coma Of Souls (1990)
Extreme Aggression (1989)
Out Of The Dark... Into The Light (EP) (1988)
Terrible Certainty (1987)
Flag Of Hate (EP) (1986)
Pleasure To Kill (1986)
Endless Pain (1985)
Datum vydání: Úterý, 1. října 1985
Vydavatel: Noise Records
Stopáž: 38:40
Produkce: Horst Müller
Studio: CAT Studio, West Berlin
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.