Tříleté čekání je u konce a skotští FRANZ FERDINAND přicházejí právě v těchto dnech se svou několikrát odloženou třetí deskou. Již dlouho před vydáním utíkaly ze studia informace o tom, že novinka má být v podstatě tanečním albem, které bude více využívat nejrůznějších mašinek a dávno přežitých elektronických zvuků. I když je pravda, že na novince hraje nabasovaný rytmus určitým způsobem první housle, nemůžu říct, že by došlo oproti minulosti k nějaké radikální změně. A je to dobře, protože tuhle skupinu si i tak nespletete s žádnou jinou. FRANZ FERDINAND nahráli další spolehlivou sbírku silných písní, kde svou podstatu prověřenou dvěma alby z poloviny této dekády nepopírají. Znovu se nám tak dostává jejich typických mládežnických pochodů, vysekávaných rovnými rytmy a automatizovanými kytarovými figurami. Ve většině zdejších skladeb znovu není nouze o líbivé refrény a robotické změny temp, které jsou pro tuto kapelu tolik typické. Kdo zná jejich staré desky, ví o čem je řeč. O něco více prostoru dostávají pradávné elektronické mašinky, které svým zvukem působí jakoby byly před třiceti lety použity v normalizačních dokumentech o tehdejší socialistické mládeži. Co by také ne, vždyť je prý vyvíjeli ve výzkumných centrech sovětští inženýři. Třetí deska FRANZ FERDINAND je tak solidní porcí zábavy nejen díky těmto zajímavostem, ale zejména díky nemalému množství výborných skladeb.