OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SILENTIUM se dali dohromady v polovině devadesátých let na základech deathové kapely FUNERAL a po mnoho dalších let se věnovali převážně doom metalovým umíráčkům. Přesto zdaleka ne nudným, jak se ukázalo hned na jejich prvním albu, „Infinita Plango Vulnera“, vydaném v roce 1999. „Infinita Plango Vulnera“ by se dalo brát i jako zlatá střední cesta mezi gothic metalovým směrem a poetickou unylostí starých FLOWING TEARS nebo THE GATHERING a dodnes se k tomuto albu občas rád vracím. Jejich třetí studiové album „Sufferion“, vydané v roce 2003, bylo experimentálním počinem, který však viděn zpětně pro kapelu nebyl dobrým tahem a skoro polovina členů odešla. Nicméně ti zbývající se vzdát nechtěli a kapelu se jim podařilo udržet. Přesto následoval útlum, ticho po pěšině, kdy kapela hledala nové členy, přemlouvala své minulé a skládala nový materiál. Na albu „Seducia“ bylo znát, že ač se nechtějí vzdát svých kořenů, okolní hudební scéna se na jejich tvorbě podepsala. Následovalo koncertování a pak opět částečný útlum při připravování nového alba s již stabilizovanou sestavou, a tak se pro letošní počin ani nedalo čekat nic jiného, než pokračování ve vytýčeném směru, což určitě není věcí negativní.
Kapele SILENTIUM se stále daří držet svých kořenů, které definovala na „Infinita Plango Vulnera“, ale zároveň stále mít co říci. „Amortean“ je tak něco mezi doom/gothic metalovým retrem s odkazem na „zlatá devadesátá“ a současně výpovědí o instrumentální a hudební vyspělosti členů kapely, kteří ač hrají věci již dříve definované, hrají je s šarmem a svým vlastním způsobem. „Amortean“ je dalším schodem v postupném vývoji kapely, která má svůj osobitý projev, přesto je v současné tvorbě na SILENTIUM patrný vliv spolků okolních. Pořadí skladeb na albu jako by odráželo postupný sestup od módního, lehce povrchního, pompézního a na studiové aranže bohatého zvuku až do svého nitra mířené hudby, k poklidným, smutečním náladám, které připomínají album „Nighttime Birds“, k prostým kytarovým motivům a melodiím. Úvodní „Leave The Fallen Behind“ připomíná a snad i přímo cituje styl WITHIN TEMPTATION, a to nejenom melodickým tématem, ale i „symfonickým“ doprovodem. Nicméně tato úvodní, svižná skladba v kontextu alba stojí poněkud osamoceně, možná ještě následující píseň by se dala brát jako most ke zbývajícímu obsahu stříbrného kotouče. Většina hudby se drží pomalých, působivých melodií, přesto již nejde o umíráčky jaké hrávali ve svých počátcích. Album si uchovává proměnlivost a nápaditost, navíc zpěvačka Riina Rinkinen (zpívala už na „Seducia“) má výrazný, příjemný hlas a nepochybně zvyšuje atraktivitu nahrávky. „Amortean“ i přes občasné zaškobrtnutí co se osobitosti projevu týče zůstává podařeným dílem a odrazem ustálené a vyrovnané kapely, která své chmurné období již překonala a nyní se soustředí na hraní hudby, která se jí samotné líbí a vyjadřuje její pocity.
Příjemná hudba od finských tvůrců pohřebních melodií, která však odráží dobu i s patřičnými vrtochy a asimiluje a přepracovává po svém. „Amortean“ nepřináší mnoho nového, spíš zní jako gothic/doomové retro, které předkládá současnou hudbu. Kdo už měl s touto kapelou dříve pozitivní zkušenost, neměl by si nechat novinku utéct.
7,5 / 10
Riina Rinkinen
- zpěv
Matti Aikio
- zpěv, basa
Juha Lehtioksa
- kytara
Toni Lahtinen
- kytara
Sami Boman
- klávesy
Jari Ojala
- bicí
1. Leave The Fallen Behind
2. The Messenger
3. A Knife In The Back
4. The Fallen Ones With You Tonight
5. My Broken Angel
6. The Cradle Of Nameless
7. Storm Sight Solicitude
8. Embrace The Storm
9. La Fin du Monde
Amortean (2009)
Seducia (2006)
Sufferion (2003)
Altum (2001)
Infinita Plango Vulnera (1999)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Dynamic Arts Records
Stopáž: 50:26
Produkce: Kärtsy Hatakka
Studio: SN-Audio Productions
tak celkom mile dielko :-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.