Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Vystrelím ti dieru do hlavy a až potom sa vrátim do domu. A budem spať ako bábätko. Zmrdov ako ty sme v Kórei vŕšili do výšky poldruha metra miesto vriec s pieskom.“
Waltovi Kowalskemu práve zomrela žena. Veterán kórejskej vojny zostal sám v dome vo štvrti, odkiaľ už takmer všetci Američania vymizli, nahradili ich prevažne ázijskí prisťahovalci a priamo do vedľajšieho domu sa navyše čerstvo nasťahovala rodina patriaca k zvláštnemu etniku Hmong – niežeby pre Walta znamenali čokoľvek viac než iní „rákosníci“. Walt má dvoch synov, ktorí sú, mierne povedané, idioti s idiotskými manželkami a idiotskými deťmi. Na svet okolo seba zanevrel, takže ho už zrejme ani neprekvapí, keď mu vlastná pubertálna vnučka naznačí, či by jej po jeho (snáď skorej) smrti nenechal svoju pýchu – Ford Gran Torino ročník '72, o ktorý sa s takmer otcovskou láskou stará vo svojej garáži. Nie je jediná, ktorá si naň robí zálusk. Thao, šikmooký introvertný teenager z vedľajšieho domu, neúspešne odoláva verbovaniu do pouličného gangu Aziatov. Ako vstupnú skúšku má nablýskaný Ford ukradnúť. Lenže Walt Kowalski nie je len taký obyčajný americký dôchodca z predmestia. Walta Kowalskeho hrá Clint Eastwood.
„Gran Torino“ patrí ku komornejším režisérskym filmom Clinta Eastwooda a z dvojice tesne po sebe idúcich „Gran Torino“ a „Changeling“ mu bude iste patriť tá záveternejšia časť miesta pod Slnkom. V mnohom vôbec neprekvapí. Prináša jednoduchý príbeh nasiaknutý americkou realitou, jasne stanovenými hodnotami a stranami barikády, kolíziu generácii, tentoraz aj kolíziu kultúr ako bonus. Nechýba mu prekvapenie, hra s citmi diváka a silná pointa. Jeho obnaženosť a intimitu dotvára prítomnosť Eastwooda ako jedinej veľkej hviezdy, jednoduché a okamžite pochopiteľné prostredie a tentoraz aj prítomnosť nehercov, ktorí z „Gran Torino“ robia takmer európsky film. Oproti „Million Dollar Baby“ tu máme oveľa menej oscarovskej štylizácie a oveľa viac prekvapenia. Postavy nevzbudzujú žiadne zbytočné sympatie a svet Hmongov nie je ani nasilu „americky“ prikrášlený – a v konečnom dôsledku je pri skúmaní osobností jeho príslušníkov úplne zanedbateľný. Drvivá väčšina filmu je navyše natoľko politicky nekorektná, až je to vtipné. Veď povedzte, z ktorého filmu ste sa naposledy dozvedeli minimálne 10 vulgárnych pomenovaní jediného etnika – pri strate čo i len štipky sympatii k nemu?
Ako pri mnohých podobných filmoch, prezrádzať čokoľvek bližšie zo zápletky a vyvrcholenia by bolo okrádaním potenciálneho diváka o zážitok. Preto len všeobecne: „Gran Torino“ je o predsudkoch, ktoré realita nerozlišuje na oprávnené a neoprávnené. Je to film o vzťahoch generácii a hodnotách, ktoré Amerika riešila odjakživa, a čoskoro ich naplno budeme riešiť aj my. „Gran Torino“ je o zakorenenej hrubosti v ľudoch, ktorú im nevyčítate, pretože je stokrát lepšia ako póza vznášajúca sa vo vzduchu, ktorá v konečnom dôsledku napácha oveľa viac škody. Čo viac, Eastwoodov komorný film je o spoznaní toho, že ľudská morálka je ďaleko rozsiahlejšia a vznešenejšia vec, než ľudské správanie.
Príbeh, ktorého sila je priamo úmerná jednoduchosti. Myšlienka, ktorá je univerzálna a nerelatívna. Western z amerického predmestia súčasnosti v podaní nezmieriteľnej legendy.
8 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2008 Vydavatel: Warner Bros Stopáž: 116
GRAN TORINO
[USA 2008]
Réžia: Clint Eastwood Scenár: Nick Schenk Kamera: Tom Stern Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens Hrajú: Clint Eastwood, Christopher Carley, Bee Vang, Ahney Her, Dreama Walker, Brian Howe, John Carroll Lynch, William Hill, Scott Eastwood a ďalší.
Je to dobrý film, ale zase se mi potvrdilo, že není dobré před projekcí pročítat hodnocení na csfd a poté čekat od filmu až moc. Oceňuji perfektně zmáknutou postavu nasraného drsného dědka bezchybně zahranou mistrem Clintem. Několik hlášek či scén se hodně povedlo. Konec mě docela dostal, možná jsem čekal něco podobného, ale rozhodně jinak než jak to bylo podáno. Mám sice rád větší a vrstevnější příběhy, ale tady to docela fungovalo. Bodík přidávám za pěknou vietnamskou holčinu.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.