V momentě, kdy se nějaký švédský chasník chopí kytary a rozhodne se produkovat některou z forem extrémního metalu, ho už automaticky začínám mít rád. Trio CROWPATH je známé tím, že do toho jde skutečně naplno a v jejich pojetí dostává pojem extrém další dimenzi. Novinková nahrávka, která vyšla na sklonku loňského roku, posouvá hudební výraz kapely o další krok dále a potvrzuje její status jako jedné z velice zajímavých metalových skupin současnosti.

Jejich, jednoduše velice těžko zařaditelný, styl si tyká hned s několika různými podobami tvrdších kovových žánrů. Největší sympatie projevují švédští asi ke grindcore, který si v jejich tvorbě stále drží majoritní balík akcií. Do hry však čím dál více vstupují i další hráči, kteří odmítají plnit role tichých a nenápadných společníků. Ba co víc, v mnoha případech na sebe přebírají zodpovědnost za vedení firmy. Zanechme však metafor a řekněme to srozumitelnou řečí: CROWPATH své posluchače velice rádi bombardují palbou vysokorychlostních a rytmicky naprosto proměnlivých sypaček, které ze svých škopků doluje neúnavný bicmen Erik Hall. Jejich zvuk je přesně tou kakofonickou masáží, ve které se nesoustředěný posluchač orientuje jen s největším úsilím. Samozřejmě, že na tom není nic extra výjimečného, koneckonců vlna chaoticky znějících brutálních partiček se hudebním světem už prohnala, ovšem tito Švédové jsou jedni z těch, kteří si dokázali a stále dokazují budovat svůj vlastní styl a zvuk.

Jak již bylo řečeno, nejedná se o žádný monotónní zvukový teror zahraný v co nejvyšších rychlostech. CROPWATH sice stále velice rádi závodí s větrem, ale uvědomují si, že spoléhat pouze na šikovné ruce bicmena by sotva vystačilo i na třicetiminutovou nahrávku. Čím dál raději svůj už tak dosti neprostupný sound zahušťují hutnými death metalovými riffy a valivými středními tempy. Nebojí se ani citlivých experimentů, jako například industriální náznaky v „I Gryningen“. Švédské trio se pak ve svém snažení může opřít o solidní instrumentaci i cit pro správné dávkování jednotlivých položek, ze kterých se jejich tvorba skládá, nebo chcete-li velmi dobré kompoziční schopnosti. Jejich skladby nejsou sice příliš přístupné, přesto však ve svých útrobách skrývají vcelku čitelný mix brutálních metalových žánrů, který rozhodně nenudí.

Právě díky této schopnosti nenásilně křížit různé formy extrémní muziky je mi švédské trio velmi sympatické a poslech jejich prozatím posledního alba mi tento pocit ještě znásobuje. Dnes večer by to na Sedmičce mělo rozhodně stát za to!