CALLISTO vždy poněkud stáli ve stínu známějších jmen, ačkoliv předchozí deska představila působivý materiál, který rovněž naznačoval cosi o hudebním potenciálu a bezpochyby vybočoval z dlouhé řady nahrávek čerpajících z dnes už značně přesyceného sludgeového a posthardcoreového, resp. post-rockovového žánru. Finové naštěstí neustrnuli na mrtvém bodě a nezabředli do kolovrátkového opakování stejných postupů, ale v některých ohledech naopak svou tvorbu přehodnotili od základů a dále rozvinuli drobné hudební úponky, které je už na desce „Noir“ činily specifickými.

První a poměrně zásadní změnou je především nový vokalista, jehož všudypřítomný projev je do jisté míry určujícím prvkem současného výrazu kapely a nahrávce vtiskuje patinu přímočaré nekomplikovanosti. To je však pouze úvodní dojem, který se záhy ukazuje jako mylný. CALLISTO naopak zůstávají i nadále příjemně sofistikovaní – pod mimochodem výtečnými a líbivými vokálními linkami se přelévá bohatý hudební výraz, který se neomezuje na repetitivní brnkání a uchu lahodící produkci. Právě naopak – Finové si pohrávají s náladami, příjemnými mezižánrovými odbočkami (např. závěr „Covenant Colours“ či „New Canaan“) a neustále se měnící strukturou skladeb, která však již netěží z kontrastní oscilace mezi jemným brnkáním a hutnými kytarami. Vše se spíše odehrává ve sledu melodicky přímočarějších motivů, které by velmi často měly takřka až rockově-popový nádech, nebyt hutněji znějící produkce. Skladby plynou harmonicky a jaksi přirozeněji – hudba CALLISTO je i však nadále obestřena onou zvláštní pochmurností a kapela stále umí zahrát na agresivnější a tvrdší strunu, doprovázenou nádechem nebývalé pompy, ačkoliv někdejší sludgeové polohy desky „True Nature Unfolds“ jsou již ozvěnou minulosti.

Na „Providence“ se Finové zcela našli podobně jako svého času CULT OF LUNA na nahrávce „Somewhere Along The Highway“. Především se však nenechali vtáhnout do schematických tenat někdejší žánrové příslušnosti. Jediné, co lze nahrávce vytknout, je paradoxně stopáž, díky níž působí některé ze skladeb až poněkud monotematicky a zbytečně rozmělněně. Tento fakt však naštěstí stále převažují výborné hudební nápady, osobitý přístup a nepřehlédnutelný vokalista, jehož angažmá se ukázalo jako velmi dobrý tah.