OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Strety medzi analógovým a digitálnym svetom sú čoraz častejšie. A to nenarážam na mp3 kópie vinylových dosiek, ktorých sa na Rapidshare váľa stále viac, ale na vydania, ktoré v sebe kĺbia to najlepšie z oboch strán nahrávacej barikády. Komplet „Live At Roadburn 2008“ je jedným z nich. Originálna kombinácia LP platne a DVD disku uspokojí všetkých: tých, čo preferujú užívateľskú prívetivosť digitálnych nosičov aj tých, čo miesto sedenia pred televízorom radšej zavrú oči a započúvajú sa do praskajúceho vinylu.
Ťažko povedať, kto si to užije viac: „Live At Roadburn 2008“ je nahrávkou, ktorá prekračuje limity zberateľského kompletu (aj keď pôvodne vyšla v náklade 500 kusov, ktorý na všeobecné prekvapenie, ale zaslúžene, nevydržal viac ako mesiac) a rovnako čnie nad bežnými záznamami koncertov undergroundových kapiel.
Mnoho zabehnutejších formácií svoj pódiový výkon totiž zvečnilo na triedu menej kvalitnom nosiči. Tento záznam potvrdzuje, prečo je Roadburn bez preháňania mekkou fanúšikov stoner-, sludge-, drone- a ostatných experimentálnych foriem metalu či tvrdej hudby vo všeobecnosti. S takto kvalitným zvukom, schopnými kameramanmi a decentnými svetlami stačil WOLVES IN THE THRONE ROOM štandardný výkon, aby uchvátili nielen publikum na mieste v tilburgskej „nula trinástke“, ale sprostredkovane i to, ktoré ho zažíva oneskorene.
Štvorica skladieb prezentuje WITTR v dobre známej polohe, vychádzajúcej zo stopážou rozsiahlych, až ambientne monotónnych gitarových textúr, z ktorých sa príznačne vynárajú typické (euro)blackmetalové „trylkujúce“ melódie, hnané vpred neúnavými bicími Aarona Weavera. V „Cleansing“ môže chýbať hlas Jessicy Kinney, no i tak sa „vlkom“ podarilo svoj eko-blackmetal preniesť na pódium v podobe ich priaznivcom veľmi dobre známej.
„Live At Roadburn 2008“ je zároveň epitafom skupiny, ako sme ju poznali z čias „Diadem Of 12 Stars“ a „Two Hunters“. WOLVES IN THE THRONE ROOM sú tu zachytení naposledy pod starým logom a naposledy s údajne hlavnou autorskou osobnosťou Rickom Dahlenom v zostave. Jeho gitarové party prebral „roadburnský“ basák Will Lindsay, takže istá kontinuita ostala zachovaná – i tak bude na aktuálnom EP „Malevolent Grain“ a regulárnej trojke „Black Cascade“ počuť inú kapelu. O dôvod viac si „Live At Roadburn 2008“ zaobstarať. Trebárs na aktuálnom európskom turné.
Po všetkých stránkach vydarený živý záznam v exkluzívnom balení.
8,5 / 10
Aaron Weaver
- bicie
Nathan Weaver
- gitara, spev
Rick Dahlen
- gitara
Will Lindsay
- basgitara
1. Vastness & Sorrow
2. Face In A Night Time Mirror Pt.1
3. Cleansing (len na DVD)
4. I Will Lay Down My Bones Among The Rocks And Roots
Celestial Lineage (2011)
Black Cascade (2009)
Malevolent Grain (EP) (2009)
Live At Roadburn 2008 (2008)
Two Hunters (2007)
Diadem Of 12 Stars (2006)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadburn Records / Burning World Records
Produkce: mix a mastering Marcel van de Vondervoort
Studio: Nahraté naživo na festivale Roadburn 2008, 19. apríla 2008
Prvé vydanie 150 kusov na zlatom vinyle s plagátom, 150 ks na žltom vinyle, 200 ks na červenom vinyle. Dotlač 500 ks na čiernom vinyle.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.