Realizaci filmového projektu „Valkýra“ nesli v sousedním Německu s velikou nelibostí. Tím nejpádnějším důvodem, samozřejmě kromě typické výtky v podobě tradičně povrchního a zjednodušeného hollywoodského pohledu na evropské dějiny, byl fakt, že hlavní roli plukovníka Clause Schenka von Stauffenberga ztvární „hezoun ze žurnálu" a sympatizant značně kontroverzní scientologické církve Tom Cruise. Německý protinacistický odboj v době druhé světové války je pro naše západní sousedy stále velice citlivé téma a nedílnou součástí více než šedesát let trvajícího procesu vlastní sebereflexe nejtemnějšího období v germánských dějinách.

Bryan Singer je pozoruhodná kometa zářící na hollywoodském nebi. Pravda, intenzitu jejího jasu poněkud zmírnil nepříliš povedený návrat létajícího (r)metrosexuála v „Superman se vrací“, ale předešlá práce na prvních dvou filmových ztvárněních komiksového trháku „X-Men“ přinesla kus velice kvalitního řemesla s nejednou přidanou hodnotou. Ovšem filmová rekonstrukce tak náročné látky, jakou je možná nejrozsáhlejší a nejdůkladněji naplánované spiknutí vůči Hitlerovi, je trošku jiná váhová kategorie a pořádná tvůrčí výzva. Z tohoto nerovného souboje však Singer sice nevychází jako jasný vítěz, ale o nějakém režisérském Waterloo také nemůže být ani řeči.

Hollywoodizace probíraného tématu je fakt, se kterým je potřeba se smířit už před návštěvou kina; koneckonců jasný záměr tvůrců byl, aby na film mohli jít i ti diváci, kteří mají jasno akorát v tom, kdo to byl Hitler a kdo byl ve druhé světové válce ten zlý. Ale zase na druhou stranu jsem toho názoru, že v daných podmínkách sotva mohla realizace snímku dopadnout lépe. Režie vsadila na dusivou dramatickou atmosféru stahující se smyčky kolem početného týmu spiklenců. Tuto ještě vydatně přiživuje takřka neutichající hudba Johna Ottmana. Přes pomalejší rozjezd, jehož cílem je v co nejrychlejším čase (samozřejmě, že velmi zjednodušeně až schematicky) představit hlavní hrdiny a především jejich motivaci, coby ještě donedávna oddaných služebníků myšlenky národního socialismu, chtít skoncovat se svým vůdcem a jeho režimem. Divák se tak poměrně jednoduše orientuje v spletité síti prominentů nacistické moci, kteří dle sdělení filmu procitli z politiky nespravedlivé a pro celou Evropu zničující války. Jejich pohnutky, to se týká především postavy von Stauffenberga, který je ve vykreslen jako vzor důstojnické morálky a cti, jsou velice zidealizovány až do takřka černobílého vidění celého problému.

Přesto to však především díky skutečně výborné a dramatické režii Singera dokáže divák akceptovat a na tento model zobrazení všech událostí rád přistoupí. Je tady totiž již uvedená výborná atmosféra a skutečně napínavý děj, a to i navzdory tomu, že snad každý zná neslavný výsledek této operace. Na toto vás však především druhá, dějově strhující, polovina snímku přinutí zapomenout. Od onoho nešťastného výbuchu se rozjíždí jeho nejpovedenější a nejvýpravnější část, která zobrazuje několik hodin v chaosu se zmítajícího Berlína,  pro pučisty s velmi nadějným začátkem a již známým smutným koncem. Dokonce jsem si v jedné scéně myslel, že Goebbels tu svoji ampulku s jedem opravdu polkne. V tomto směru má Singer moje absolutorium.

„Valkýra“ byla zároveň i příležitostí pro celou plejádu výborných herců. Největší a stále neutuchající diskuse vzbudilo obsazení hlavního mozku celé akce. Tom Cruise je ten fešný hošík, kterého mají mnozí už asi napořád zafixovaného jako správňáka z „Top Gunu“ anebo Ethana Hunta z „Mission: Impossible“. Ač podobný problém mám i já, přišla mi jeho verze hraběte von Stauffenberga ztvárněná velmi dobře, i s neodmyslitelnou dávkou důstojnického a nacionalistického patosu. Kolem něj pak působí velmi dobrý tým amerických i evropských herců. Christian Berkel, který v nacistické uniformě snad i spí (vzpomeňme na jeho další role nacistických důstojníků ve Verhoevenově „Černé knize“ anebo v „Pádu Třetí říše“), je velmi dobrý charakterní herec, což dokazuje i svým uvěřitelným projevem v tomto snímku. Nizozemská kráska Carice van Houten dokáže ztvárnit jak Židovku („Černá kniha“), tak i oddanou árijskou ženu důstojníka Wehrmachtu, byť zde se jí příliš mnoho prostoru nedostává. Ve výrazné vedlejší roli září i výtečný Brit Kenneth Branagh, známý jako nešika Gilderoy Lockhart z druhého filmového provedení Harryho Pottera. Přesto však i navzdory nasazení a snaze herců filmu na autenticitě ubírá použití anglického jazyka, což je především pro evropského diváka dosti znatelný hendikep.

Nový Singerův špektákl se asi těžko stane nějakou věrnou a citovanou obrazovou učebnicí dějepisu. To si zřejmě už od první klapky sotva kladl za cíl. Nicméně i přes předvídatelnou povrchnost, zjednodušující podání událostí a celkově typické hollywoodské černobílé vidění je filmem, který dokáže ztrhnout a pohltit. Nahuštěný a dramatický děj prostě všechny uvedené nedostatky kompenzuje. Záleží už pak jen na míře nároků, které na „Valkýru“ budete klást.

[Profil na ČSFD] [Profil na IMDB]