OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Největší (zřejmě už) nežijící Čech se vrací ještě jednou na prkna, která znamenají svět. „České nebe“ je po Blaníku bezesporu jeho nejzásadnějším textem, který s genialitou a citem pro nadsázku bilancuje s otázkou národností i kulturní. Aneb zřejmě nejpropracovanější mystifikace v dějinách této kotlinky stále pokračuje. Dost možná poslední hra kultovního souboru Divadla Járy Cimrmana přináší tolik milovanou a oceňovanou fabulaci na podkladu českých reálií i mýtů – v nebi zasedá česká komise ve složení Jan Amos Komenský, svatý Václav a praotec Čech. Hledají se noví členové, řeší se transfery z očistce do lůna božího, do panteonu českých klasiků jako uragán létá Tyrš s pravidelnými rozcvičkami a poněmčenec Radecký s radikálními výhružkami. Je radost pozorovat, jak tvůrčí duo Svěrák-Smoljak neztrácí báječný smysl pro verbální humor, který osciluje mezi základní školou a učebnicemi dějepisu. „České nebe“ je až sokolsky řízným kouskem, s písňově-tanečními refrény a přesilnými gagy. Připomene již zmíněný „Blaník“, ale svou povedenou a inteligentní mystifikací i Smoljakův „Malý říjen“. Rozesměje i tam, kde je předvídatelné, což je na Cimrmanech i po letech obdivuhodná vlastnost. Víte, co přijde, ale stejně to zafunguje. Slabiny? Sotva... Snad jen úvodní seminář, který recykluje starší skeče a navrch přidává překvapivě mnoho vážné didaktiky z dějin české kultury. Nicméně zdráhám se ho nazvat slabinou, spíše jemný digestivem před hlavním chodem. Z mého pohledu „České nebe“ nestačí na velmi osobitý sklerotikon „Švestka“, přesto se zařadí mezi nejlepší kousky žižkovského ansámblu... Ehm, chtěl jsem říci Járy Cimrmana. Vždyť sám Ladislav Smoljak jakoukoli mystifikaci v semináři jasně odsuzuje.
Cimrman – Smoljak – Svěrák: ČESKÉ NEBE. Žižkovské divadlo, Praha. Režie: Ladislav Smoljak.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.