OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zlatá kalifornská mládež dobýja svojou brutálnou muzikou Európu! Presne pred rokom som na tomto mieste oslavoval chlapcov zo SUICIDE SILENCE, v týchto dňoch k nám na značke Lifeforce Recors prichádza zázrak menom THE FACELESS, ktorý svoj druhý radový album „Planetary Duality“ vydal v Štátoch už na sklonku minulého roka. Okrem rovnakého pôvodu majú tieto kapely spoločných viacero poznávacích znamení. V oboch prípadoch ide o beťárikov tesne po dvadsiatke, ktorí očividne celú pubertu trávili v skúšobni – naozaj nie je normálne, aby niekto v tomto veku tak dobre ovládal svoj hudobný nástroj. Obe kapely sa priam vyžívajú v tých najextrémnejších formách gitarovej muziky – deathcore v prípade SUICIDE SILENCE, technický brutal death metal v podaní THE FACELESS. A čo je v tejto chvíli najdôležitejšie – obe formácie budeme vidieť naživo v lete na festivale Brutal Assault!
THE FACELESS žnú zaslúžené ovácie a pochvaly zo všetkých možných strán. Fanúšikovia technického kovu smrti, fajšmekri, znalci, kolegovia z iných kapiel – veľavravná je účasť na turné po boku veľkých mien ako NILE, NECROPHAGIST, DECAPITATED, THE BLACK DAHLIA MURDER, alebo v týchto dnoch aktuálne CYNIC a MESHUGGAH. THE FACELESS sú v kurze, zaslúžene oslavovaní ako žiarivá súčasnosť a nádejná budúcnosť svetového death metalu.
Základom všetkého je ohromujúci talent a inštrumentálna vyspelosť. Len tak môžu THE FACELESS vo svojej tvorbe vychádzať z experimentálneho death metalu reprezentovaného na začiatku deväťdesiatych rokov legendami ATHEIST a CYNIC. Sotva však poprú aj svoju záľubu v brutálnom death metale (pochopiteľne) amerického strihu – s citom pre melódiu a technicky dokonale zvládnuté gitarové sóla môžu hrdo súperiť so stálicami z DECREPIT BIRTH, ktorí to vlani svojou fantastickou doskou „Dimishing Between Worlds“ vyhrávali na všetkých frontoch. Ak máte radi inštrumentálne namakaných šialencov NECROPHAGIST, budete pri počúvaní tohto albumu pizúkať blahom – s tým malým rozdielom, že THE FACELESS dávajú horde okolo Muhammeda Suiçmeza riadne nafrak už spomínaným citom pre silné melodické momenty, chytľavosť a vokálnu pestrosť. Výborný zvuk a tučne nasekané gitarové riffy, šokujúco šantiace bicie – niet divu, že po nich MESHUGGAH siahli pri zostavovaní svojej aktuálnej koncertnej šnúry. Lepších a originálnejších ctiteľov svojho odkazu by len ťažko hľadali. Melodický spev, vokodér v štýle CYNIC, zaujímavé klávesové medzihry – ako keby chceli THE FACELESS čo najviac podčiarknuť textovú náplň svojej tvorby. Mimozemšťania naozaj nie sú (snáď s výnimkou švédskych veteránov HYPOCRISY) v death metale frekventovanou témou. Že sa dá tradičná blasfémia podať naozaj sofistikovane v štýle sci-fi, o tom svedčí skladba „Xeno Christ“. Ježiš Kristus ako mimozemšťan inplantovaný do lona Panny Márie... no, veď som v úvode písal, že šarvanci majú tesne po dvadsiatke.
Moju maličkosť THE FACELESS svojím novým albumom doslova odstrelili na prvé počutie. Ak podobne vystrájajú aj na koncertných pódiách, máme sa v lete na čo tešiť!
Ježiš Kristus bol mimozemšťan!
9 / 10
Michael Keene
- gitara, vokodér, spev
Derek Rydquist
- spev
Brandon Giffin
- basgitara
Steve Jones
- gitara
Lyle Cooper
- bicie
Matthew Blackmar (ako hosť)
- klávesy
1. Prison Born
2. The Ancient Covenant
3. Shape Shifters
4. Coldly Calculated Design
5. Xeno Christ
6. Sons Of Belial
7. Legion Of The Serpent
8. Planetary Duality I: Hideous Revelation
9. Planetary Duality II: A Prophecies Fruition
In Becoming A Ghost (2017)
Autotheism (2012)
Planetary Duality (2009)
Akeldama (2006)
Demo (2006)
Datum vydání: Úterý, 11. listopadu 2008
Vydavatel: Lifeforce Records
Stopáž: 31:42
Produkce: Michael Keene
Tři roky stará debutová deska "Akeldama" budiž zapomenuta, a to i přesto, že se rovněž jednalo o vskutku interesantní záležitost. Již tam bylo patrné, že THE FACELESS jsou více než slušní instrumentalisté, leč zatím v žádném případě tolik vyzrálí skladatelé. Jistě, "Akeldama" měla spoustu tváří, poloh i nálad, leč zatím na sebe navrstvených bez zjevného systému. Před třemi roky nám americká sestava odkryla instrumentální trumfy, na "Planetary Duality" je jen potvrzuje a ještě navíc přidává trumfy skladatelské.
(na závěr si jen neodpustím malou poznámečku a prohodím něco o tom, že NECROPHAGIST cit pro melodické momenty rozhodně mají, a to tak, že více než dostatečný)
Z mého pohledu ještě o něco lepší záležitost, než včera zde recenzovaní OBSCURA. Mladíci THE FACELESS bodují zručnou instrumentací, zřetelnými odkazy ke tvorbě CYNIC a posluchačsky atraktivním dávkováním melodických partů, které se střídají s riffově natlakovanými jízdami. Půlhodinka, která v žádném případě nenudí.
Tohle je určitě jedna z těch správných cest, která by měla oddálit uvíznutí death metalového žánru v ghettu vlastní zakonzervovanosti.
Asi nerozumiem takej muzike,ale uchadza mi zmysel narubovat do par minut take obrovske mnostvo nôt :) Kazdy čoby len trocha zaujimavejši moment je hned vymeneny za iny a tak to pokračuje celym tymto dielom. Bodove hodnotenie teda davam skor za inštrumentalnu vyspelost ako za hudobný požitok.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.